Byl to obyčejný středeční podvečer a nic nenasvědčovalo tomu, že se nad Československem odehraje jedna z největších leteckých tragédií historie. Letoun DC-9 jugoslávských aerolinek směřoval v letové hladině přes deset tisíc metrů k Praze, když se ozvala exploze. Trup stroje se roztrhl a více než dvacet lidí nemělo šanci na přežití. Tento příběh má ale jeden háček, jedna žena pád z takové výšky přežila, letuška Vesna.
Rutinní let do pekla
Let JAT 367 odstartoval 26. ledna 1972 ze Stockholmu a po mezipřistání v Kodani pokračoval do Záhřebu. Na palubě bylo dvacet osm lidí. Kapitán Ludvig Razdrih a druhý pilot Ratko Mihič byli zkušení letci, kteří stroj bezpečně navedli nad území NDR. Spojení s řízením letového provozu probíhalo standardně. Poslední slova, která dispečeři slyšeli, zněla „auf Wiederhören“.
Minutu po sedmnácté hodině se ozval výbuch. Nálož ukrytá v zavazadlovém prostoru rozervala trup letadla na kusy. V tu chvíli se stroj nacházel ve výšce 10 050 metrů nad zemí. Kabina se zhroutila, trosky začaly rotovat a padat k zemi v okruhu několika kilometrů kolem Srbské Kamenice na Děčínsku. Nikdo takové neštěstí neměl přežít. Fyzikální zákony v tu chvíli totiž hovořily proti jakékoli šanci na záchranu.
Zázrak ve sněhu
Trosky dopadaly do zasněžených lesů a na svahy kopců. Místní obyvatelé slyšeli hřmot a následné rány. Mezi prvními na místě byl lesník Bruno Henke. Právě on uslyšel v hromadě zkrouceného kovu nářek. V části trupu, který dopadl na strmý svah a zbrzdily jej stromy, našel zaklíněnou dívku. Byla to dvaadvacetiletá letuška Vesna Vulovičová.
Henke za války sloužil jako zdravotník v německé armádě a tato zkušenost pravděpodobně Vesně zachránila život. Věděl, jak s těžce zraněným člověkem manipulovat, aby nepřerušil míchu. Vulovičová měla frakturu lebky, zlomené obratle, nohy i pánev a krvácela do mozku.
Zbytek posádky i cestujících takové štěstí neměl. Záchranáři nacházeli v okolí jen mrtvá těla, často ještě připoutaná v sedačkách, která vypadla z rozlomeného trupu. Vesna byla jediná, kdo v sobě udržel život, ačkoli následně strávila dvacet sedm dní v kómatu.
Konspirační teorie versus fakta
Oficiální vyšetřování vedlo k závěru, že za zkázou letadla stála časovaná bomba. Stopy trhaviny a poškození zavazadlového prostoru ukazovaly na teroristický útok chorvatských ustašovců. Přesto se v průběhu let opakovaně objevovaly spekulace, že letadlo omylem sestřelila československá armáda. Zastánci této teorie tvrdili, že se stroj dostal do prostoru vyhrazeného pro vojenské cvičení nebo ohrozil let s komunistickými pohlaváry.
Odborníci však tyto teze opakovaně vyvrátili. Trosky nenesly stopy po zásahu raketou, který by byl nepřehlédnutelný.
„Pokud by raketa byla správně navedena na přední část, byla by přední část devastujícím způsobem poškozená. Vypadala by jako řešeto, jako zasažená obrovskou brokovnicí, což by šlo na troskách těžko utajit,“ uvedl armádní expert pro iDNES.cz.
Černé skříňky zkoumali experti v Amsterdamu a manipulaci s důkazy vyloučili. I pojišťovny, které by se rády vyhnuly plnění, uznaly verzi o bombě. Přesto legenda o sestřelení v určitých kruzích přežívá dodnes.
Druhý život Vesny Vulovičové
Mladá letuška se ze svých zranění zázračně zotavila. Naučila se znovu chodit, ačkoli původní prognózy hovořily o trvalém ochrnutí. Co je překvapivé, netrpěla žádným traumatem z létání. Na samotný pád si totiž nepamatovala. Její paměť vymazala vše od nástupu v Kodani až po probuzení v nemocnici.
Chtěla se vrátit na palubu letadel, ale vedení aerolinek JAT to odmítlo. Obávali se, že by její přítomnost na palubě příliš připomínala tragédii. Dostala proto místo v kanceláři. Vulovičová se později stala hlasitou kritičkou režimu Slobodana Miloševiče a aktivně se zapojovala do politického dění v Srbsku.
Zemřela v prosinci 2016 ve svém bytě v Bělehradě. Bylo jí šedesát šest let.
O osudech dalších osobností si můžete přečíst ZDE.
.jpg){kind=link}