Hajný zemřel v říjnu 1916 nedaleko zříceniny Nový hrad na Blanensku na následky střelby z brokovnice. Z úkladné vraždy Aloise Šenka byla obžalována jeho vnučka Marie, která s ním žila na hájence a jíž starý muž bránil ve sňatku. Soudní proces ovšem přinesl obrat v dokazování a dívka nakonec odešla pouze s trestem za krádež.
Smrtelný výstřel na poli
Dne 9. října 1916 nalezli lidé sedmašedesátiletého hajného Aloise Šenka mrtvého na poli, vzdáleném přibližně 450 kroků od Nového hradu směrem na Olomučany. V den události tam vyvážel na trakaři hnůj. Jeho třiadvacetiletá vnučka Marie později vypověděla, že ho našla ležet na zádech a krvácejícího z úst. V domnění, že jej postihla mrtvice, nechala tělo přenést na hrad, umýt a uložit do postele. Až poté zavolala lékaře.
Přivolaný adamovský lékař Ignác Grydil zpočátku neměl žádné podezření. Změna nastala ve chvíli, kdy mrtvého otočil a objevil střelné rány v zádech. Vyšetřovatelé z okresního soudu v Blansku určili, že neznámý střelec pálil zhruba ze vzdálenosti šestnácti metrů. Zdroje se rozcházejí v přesném počtu ran, uvádějí od šesti do osmnácti zasažení broky. Část z nich každopádně pronikla do plic, jater a bránice, což vedlo k rychlé smrti na následky vnitřního krvácení.
Průvodce z Býčí skály
Alois Šenk se narodil v červenci 1849 v Juliánově a původně pracoval jako dělník v adamovských železárnách. Od roku 1876 působil jako hajný v oblasti obcí Josefov a Babice, kde současně prováděl turisty v jeskyni Býčí skála. V letech 1888 a 1889 se dokonce pokusil na voru přeplout tehdy koncový sifon jeskyně. Ačkoliv oba jeho pokusy při nízkém stavu vody nebyly úspěšné, místo po něm dostalo název Šenkův sifon.
V roce 1902 byl přeložen do hájovny na Novém hradě. V době první světové války s ním na lesní samotě žila už jen zmíněná vnučka Marie Šenková, nemanželská dcera jeho dcery Antonie. K ní se brzy obrátila pozornost četníků. Dívka byla těhotná a od podzimu 1915 udržovala vztah s olomučanským pekařem a výpomocným hajným Jaroslavem Havlem. Alois Šenk podle svědků tomuto vztahu nepřál a dvojici se snažil ve scházení bránit. Mladý pár naopak plánoval sňatek a čekal na uvolnění stálého místa hajného.
Skrytý majetek mrtvého
Obžaloba shromáždila proti Marii řadu nepřímých důkazů. Při prohlídce hradu četníci nalezli ve zdi pod jejím oknem tajnou skrýš s věcmi mrtvého hajného, včetně peněz, pláště, rumu a potravin. Další předměty se našly u Havlovy rodiny v Olomučanech. Na dívčině rameni lékař navíc objevil krevní podlitinu, která podle jednoho ze znalců mohla vzniknout od zpětného rázu pažby.
Vyšetřovatelé zjistili, že vrah použil stejný typ ucpávky a papíru do nábojů, jaký si doma se zvýšenou dávkou prachu vyráběl sám hajný. Marie přitom sdílela domácnost a uměla zacházet se zbraněmi. Přitížilo jí také anonymní udání z ledna 1916, v němž někdo drážní hlídce v Adamově psal, že Šenk proklíná vládu a kazí lidi. Přizvaný grafolog tehdy označil za autorku textu právě vnučku Marii. Dívka skončila ve vyšetřovací vazbě s obviněním z úkladné vraždy.
Zásah známého obhájce
Soudní proces začal u zemského soudu v Brně na konci února 1917. Dívčiny obhajoby se ujal významný brněnský advokát Hynek Bulín, kterému se podařilo většinu důkazů zpochybnit. Upozornil na fakt, že světnice se zbraněmi se na hradě nezamykala a přístup ke střelivu měl jakýkoliv návštěvník. Lékařský znalec musel u soudu připustit, že modřina na rameni mohla vzniknout i při práci s hráběmi, jak tvrdila obžalovaná, a že ji nikdo neviděl střílet z konkrétní brokovnice typu lankasterka.
Zásadní obrat přineslo zkoumání anonymního udání. Obhájce předvolal vyšetřujícího soudce, který u líčení doznal, že při získávání srovnávacího vzorku písma nadiktoval obviněné pravopisné chyby záměrně tak, aby odpovídaly originálu udání. Znalec přes zbraně nedokázal na figuríně potvrdit, že výstřel padl stoprocentně z pušky zajištěné na hradě.
Soud vynesl rozsudek 28. února 1917. Marii Šenkovou zprostil obžaloby z vraždy pro nedostatek důkazů s odůvodněním, že čin mohla spáchat jiná osoba. Uznal ji vinnou pouze z krádeže dědečkových věcí v hodnotě přes 200 korun. Dívka se k přesunu majetku doznala se zdůvodněním, že měla strach z odmítnutí ostatními dědici. Dostala trest dvou měsíců těžkého žaláře, který si odpykala už ve vazbě, a soud ji nařídil okamžitě propustit.
V červenci 1917 se v Blansku provdala za Jaroslava Havla. Případ vraždy zůstal úředně neobjasněn, přestože místní legenda tvrdí, že se k ní o šedesát let později na smrtelné posteli přiznal neznámý muž z Olomučan. Náhrobek Aloise Šenka byl později přesunut a na adamovském hřbitově se dochoval do současnosti.
