Slavný iluzionista Harry Houdini zemřel na následky zánětu pobřišnice v Detroitu přesně před sto lety, 31. října 1926. Zhroucení organismu předcházela série ran do břicha od vysokoškolského studenta. Jeho manželka se následně celou dekádu pokoušela spojit s jeho duší prostřednictvím halloweenských seancí.
Osudné rány v Montrealu
V říjnu 1926 pobýval dvaapadesátiletý Harry Houdini v kanadském Montrealu, kde měl vystoupení na McGillově univerzitě. V jeho šatně se ho jeden ze studentů, který se věnoval zápasu, zeptal na schopnost odolávat úderům do břicha. Než iluzionista stihl zpevnit břišní svalstvo, student ho několikrát silně udeřil.
Houdini po incidentu trpěl velkými bolestmi. Lékaři mu doporučili odpočinek, umělec ovšem odmítl zrušit navazující program v Detroitu. Podle vyjádření Jeremyho Dimicka, kurátora Detroitského historického muzea, čelil finančnímu tlaku na splnění podepsaných smluv. V detroitském divadle Garrick Theater zvládl odehrát jediné představení. Během přestávek zkolaboval a do hotelu ho museli odnést.
Následoval převoz do nemocnice Grace, kde lékaři zjistili prasklé slepé střevo. Pacient podstoupil dvě operace a o několik dní později, 31. října 1926, zemřel na zánět pobřišnice. Lékaři a životopisci vedou spory o to, zda studentovy rány přímo způsobily jeho smrt, nebo zda šlo o nesouvisející projev zánětu slepého střeva.
Cesta z newyorské chudoby
Iluzionista se narodil v roce 1874 v Budapešti do židovské rodiny jako Ehrich Weiss. V útlém věku s rodiči emigroval do amerického Wisconsinu a následně do chudinské čtvrti v New Yorku. Fyzickou kondici získával zvedáním činek, plaváním a boxem. Pracoval jako manuální dělník a cvičil drobné triky.
Nové jméno si vytvořil spojením jmen dvou vzorů. Křestní jméno převzal od amerického kouzelníka Harryho Kellara a příjmení upravil z úcty k francouzskému průkopníkovi moderní magie Jean-Eugènu Robert-Houdinovi. S mladší zpěvačkou a tanečnicí Wilhelminou Beatrice Rahnerovou, známou jako Bess, se oženil po třítýdenní známosti. Stala se jeho jevištní asistentkou.
Zásadní zlom v kariéře přinesl jeho nápad s návštěvami policejních stanic. Po příjezdu do nového města vyzval policisty ke spoutání a zavření do cely. Během několika minut dokázal vyjít ven na svobodu. Publicita z těchto akcí mu v roce 1899 zajistila smlouvu s podnikatelem Martinem Beckem.
Zvyšování rizika při vystoupeních
S narůstajícím počtem napodobitelů vymýšlel stále riskantnější čísla. V roce 1906 skočil se dvěma páry policejních pout z mostu Belle Isle v Detroitu do řeky z výšky 7,3 metru. Pozdější legenda tvrdila, že skákal do otvoru v ledu, dobové záznamy ovšem zamrznutou hladinu vyvracejí.
V roce 1908 představil únik z nádoby na mléko naplněné vodou, jež se zamykala šesti visacími zámky. Asistenti na pódiu zakryli nádobu plentou a vyzývali diváky k zadržení dechu. Iluzionista byl v té době už dávno venku a četl si noviny v zákulisí. O čtyři roky později nádobu nahradil vodní mučírnou, do které se nechával spouštět hlavou dolů s uzamčenými kotníky.
Znamení ze záhrobí nepřišlo
Harry Houdini v závěru života ostře vystupoval proti spiritualismu a odhaloval podvodné praktiky médií. Byl přesvědčen, že mrtví se nemohou vracet k živým. Po jeho smrti se Bess rozhodla tuto možnost otestovat. Každý rok na Halloween pořádala seance s cílem navázat kontakt s jeho duší. Svou snahu definitivně ukončila až po deseti letech. Konstatovala při tom, že v případě existence cesty zpět by jí manžel během uplynulé dekády dal nějaké znamení.
Okolnosti úmrtí vyvolaly v průběhu let konspirační teorie. Objevily se spekulace o účelově pozměněném úmrtním listu i hypotéza, že vysokoškolský zápasník představoval najatého vraha, kterého poslali rozezlení spiritualisté.
,_carrer_de_Joan_Blanques,_part_de_baix.jpg){kind=link}
_-_Dietz_N.Y_LCCN2010646057.jpg){kind=link}