Aféra, která vedla k odstoupení amerického prezidenta Richard Nixona, je nejznámějším skandálem historie, který se povedlo novinářům odhalit. Z toho důvodu se kolikrát ani nepřidává slovo aféra, stačí jednoduše „Watergate“. Krom politického významu termín i zlidověl a stal se předmětem některých parodií a uměleckých ztvárnění. A k jeho konečné rezignaci došlo právě 9. srpna 1974.
Politici a novináři
I když od té doby proběhlo mnoho další událostí, které spojují investigativní žurnalistiku a politiku, je Watergate stále brán za asi nejvýznamnější milník historie obou profesí. Řetěz událostí odstartovali v roce 1972 dva novináři redakce The Washington Postu. Konkrétně Bobo Woodward a Carl Bernstein.
Dal si záležet
Na Bernsteina zavzpomínal v roce 2014 pro Českou televizi jeho někdejší šéf. Podle jeho tvrzení svou žurnalistickou práci kolikrát „flákal“. Jak se ale provalilo odposlouchávání politiků v sídle amerických demokratů, dal si Bernstein opravdu záležet.
Carl Bernstein nedokončil Marylandskou univerzitu, už jako mladík chtěl psát noviny. Nejdříve nastoupil jako elév do Washington Evening Star, ve 22 letech nastoupil právě do The Washington post.
O co vlastně šlo?
V červnu roku 1972 dostali dva mladí žurnalisté za úkol prověřit vloupání pětice mužů do tehdejšího ústředí Demokratické strany. To se nacházelo právě v hotelovém a rezidenčním komplexu Watergate ve Washingtonu. Skupina pachatelů měla vniknout dovnitř a umístit odposlech. Noční hlídač si měl však všimnout přelepeného zámku a zalarmoval policii.
„Byl chytrý a charismatický, ale také tvrdohlavý a alergický na jakoukoliv autoritu. Když ho něco zaujalo, dokázal o tom napsat skvělý článek. Ale jinak to odfláknul,“ napsal o Bernsteinovi před lety The Washington Post. Jemu i Woodwardovi se záhy podařilo sehnat důkazy, že ono vloupání nebylo osamocenou akcí. Už předběžné výslechy ukázaly, že jeden ze zadržených, konkrétně James McCord, byl ještě nedávno u CIA.
Rodí se kauza
Šlo totiž o širší akci vedenou přímo lidmi z volebního štábu tehdejšího republikánského prezidenta Richarda Nixona. Oba novináři navíc přinutili státní orgány, aby se kauzou skutečně zabývaly. Deník tak o Watergate napsal za více než dva roky přes tři sta článků, takže ji nikdo nemohl pustit jen tak ze zřetele.
Kvůli politickému přesahu se Woodrow obrátil na kontakt v FBI. Ten slíbil novinářům výpomoc výměnou za kompletní anonymitu. Jedním z hlavních vodítek byl původ peněz. Po něm pátrala jak policie, tak FBI. Reportéři odhalili, že platby šly z republikánského Výboru pro znovuzvolení prezidenta Nixona. Byly určena na kampaň.
Uhnutí kulce
I když Nixon na podzim 1972 mandát v Bílém domě obhájil, nakonec musel pod další tíhou důkazů rezignovat. Potřeboval se totiž vyhnout obvinění v Kongresu. Netrefilo to ale jenom jeho, odsouzena byla řada lidí z jeho administrativy. Nixonův nástupce Gerald Ford mu poté udělil kontroverzní milost. Bernstein a Woodward získal za tuto práci prestižní Pulitzerovu cenu, rok nato sepsali knihu Všichni prezidentovi muži, která se dočkala i filmové podoby.
Zdroje: DatabazeKnih, SeznamZpravy, CeskaTelevize
