Terezie Masaryková patří k fascinujícím postavám naší historie a disponovala neobyčejnou vnitřní silou. Původně bohatá měšťanka skončila jako panská kuchařka, přesto dokázala syna nasměrovat na samotný vrchol politické moci. Její život provází řada teorií o skutečném původu zakladatele státu. Pravda o rodině z Hodonína je ovšem prozaičtější a ukrývá se v ohromné ctižádosti této pracovité ženy.
Pád do chudoby
Narodila se počátkem srpna roku 1813 v Hustopečích do rodiny hostinského Josefa Kropáčka. Terezie vyrůstala ve smíšeném českém a německém prostředí a získala velmi slušné vzdělání. Situace se dramaticky změnila po smrti hlavy rodiny, kdy Kropáčkovi přišli o majetek. Mladá dívka si hledala obživu sama, a nakonec přijala místo kuchařky v Hodoníně.
„Narodila se v roce 1813, a to byla doba, kdy byla naše města spravována německy, neexistovaly české školy, tisk ani divadlo. Městské vrstvy obyvatel se asimilovaly s německým prostředím. Svou mateřštinou mluvil lid jen na venkově. Buditelé druhé generace, kteří již věřili v obrození českého jazyka, teprve přicházeli na svět,“ uvedla historička Stanislava Kučerová v rozhovoru pro Původ T. G. Masaryka bez spekulací.
Láska ke kočímu
Během služby poznala o deset let mladšího Josefa Masaryka, do kterého se bezhlavě zamilovala. Rodák z Kopčan pocházel z chudých poměrů a na rozdíl od vyvolené neuměl číst ani psát. Přitahoval ji živelností a obrovským zápalem pro dobové slovenské národnostní hnutí. Panský kočí projevoval silné protihabsburské postoje a netajil se sympatiemi k radikálním odpůrcům feudalismu.
Sňatek uzavřeli v srpnu roku 1849, kdy nevěsta čekala dalšího potomka. Své úplně první dítě porodila služebná jako nemanželské ve třiceti letech, chlapec ale brzy zemřel. Syn z nového svazku přišel na svět sedm měsíců po svatbě a do historie vstoupil jako prezident Tomáš Garrigue Masaryk.
Rodina se následně rozrostla o další děti. Dospělosti se dožili synové Martin Masaryk a Ludvík Masaryk. Manželství kuchařky a kočího fungovalo harmonicky a partneři se výborně doplňovali. Kvůli manželově složité povaze se ovšem rodina velmi často stěhovala po různých koutech jižní Moravy.
Tvrdá cesta na vrchol
Za životním úspěchem obou talentovaných bratrů stála jednoznačně matčina urputná ctižádostivost. Tvrdě dbala na to, aby Tomáš Garrigue Masaryk i jeho sourozenec Ludvík Masaryk dostali to nejlepší možné vzdělání. Starší z chlapců nakonec promoval ve Vídni a dotáhl to na uznávaného univerzitního profesora. Mladší Ludvík Masaryk se vypracoval ve vlivného podnikatele a hoteliéra. Úspěch obou mužů elegantně smetává ze stolu populární povídačky o tom, že geniální vlohy musely povinně přitéct s modrou krví nějakého utajeného aristokrata.
Šuškanda o mocných milencích
Rychlý vzlet chudého kluka do vysoké společnosti pochopitelně roztočil kola pomluv o jeho skutečném biologickém otci. První z těchto vymyšlených teorií pasovala do role utajeného zploditele zámožného statkáře Nathana Redlicha. Tahle fáma nabrala grády hlavně během hilsneriády. Tehdejší profesor se totiž tvrdě postavil za obviněného židovského mladíka proti zfanatizovanému davu. Historické prameny ale podobné báchorky nikdy nepotvrdily a jde o ryzí výmysl tehdejších nacionalistů.
Podle profesorky Stanislavy Kučerové za tím bylo také datum sňatku vs datum porodu. „Brzy se jim narodil první syn. O dva měsíce dřív, než měl přijít na svět podle data sňatku. A právě to dalo příležitost k vytváření mýtů, zpochybňujících otcovství Josefa Masaryka. Zpočátku měl být tím pravým otcem židovský velkopodnikatel, v jehož domácnosti matka Masarykova sloužila. Mnoho papíru bylo popsáno, mnoho „nezvratných“ důkazů vyspekulováno. Časem však to dokazování židovského původu TGM pominulo.“
Později přiletěla z historického podsvětí ještě divočejší verze. Ta za pravého otce určila samotného císaře Františka Josefa I. Tuto linku se pokusil prodat spisovatel David Glockner na základě údajného panovníkova deníkového zápisu z léta roku 1849. Skuteční odborníci se podobným nápadům upřímně smějí a celou věc jednohlasně hází do koše s nesmysly.
Absence jakýchkoliv reálných důkazů řadí tyto úvahy do kategorie laciné fikce. Terezie Masaryková nakonec vydechla naposledy na jaře roku 1887 a rodinné záležitosti si odnesla pod zem na hřbitov v Hustopečích.
