Jméno dospívající dívky s velkými sny a kostkovaným sešitem zná dnes celý svět. Anne Franková se narodila přesně před sedmadevadesáti lety. Její zápisky o dospívání ve stísněném úkrytu uprostřed Amsterdamu dodnes oslovují miliony čtenářů napříč generacemi. Dva roky naprosté izolace v tajném přístavku jí nakonec záchranu před tragickým osudem bohužel neposkytly.
Útěk před nastupujícím režimem
Anne Franková přišla na svět ve Frankfurtu nad Mohanem do rodiny asimilovaných Židů. Otec Otto pracoval jako úředník v bance a společně s manželkou Edith vychovávali ještě o tři roky starší dceru Margot. Rodina běžně dodržovala pouze ty největší židovské svátky.
Po nástupu Adolfa Hitlera k moci přesídlili do Nizozemska. Otec zde začal řídit společnost Opekta zaměřenou na výrobu produktů pro přípravu marmelád a sestry rychle zapadly do nového prostředí. Mladší z nich chodila do Montessori školky a následně do běžné školy.
Situace se razantně proměnila po německé invazi na jaře roku 1940. Následovala tvrdá nařízení omezující pohyb a zakazující vstup do parků, bazénů nebo divadel. Dívky musely opustit své dosavadní třídy a přejít na speciální Židovské lyceum. Otec svou firmu s pomocí spolehlivých kolegů formálně převedl na křesťanské vlastníky, aby uchránil rodinné živobytí.
Tajný přístavek v Amsterdamu
Rozhodnutí zmizet z očí úřadům padlo na začátku července 1942 po doručení předvolání k transportu pro starší dceru. Skupina se neprodleně přesunula do zadního traktu domu v ulici Prinsengracht přímo nad sklady podniku. Vchod do úkrytu zakrývala speciálně upravená otočná knihovna. Obyvatele brzy doplnili manželé van Pelsovi se synem Peterem a rodinný přítel zubař Fritz Pfeffer.
Osm lidí tak sdílelo čtyři nevelké místnosti a půdu bez jakékoli možnosti vyjít ven na čerstvý vzduch. Životní prostor se jim smrskl na absolutní minimum, zásobování jídlem zajišťovala čtveřice spolehlivých zaměstnanců firmy. Během pracovní doby ve skladech pod nimi museli udržovat naprostou tichost.
Zápisky dospívající dívky
Ke třináctým narozeninám dostala Anne oybčejný sešit. Ten jí posloužil jako bezpečný prostor pro ventilování pocitů a zaznamenávání běžných trablů dospívání. Na stěny malého pokojíčku si lepila vystřižené fotografie oblíbených herců a historických myslitelů. Z okna v podkroví mohla pozorovat kaštan a své dojmy přenášela rovnou na papír.
Po vyslechnutí rozhlasového projevu nizozemského ministra o poválečném sběru osobních svědectví začala své texty upravovat s vidinou budoucího vydání knihy. Své myšlenky pečlivě přepisovala a odstraňovala pasáže bez informační hodnoty. Na začátku srpna 1944 vtrhla do domu německá policie a všechny obyvatele zatkla. Popsané papíry zůstaly ležet rozsypané na podlaze. Dvě z pomocnic je po odchodu policistů posbíraly a bezpečně uschovaly do psacího stolu.
Návrat do prázdných místností
Po krátkém věznění v Nizozemsku putovali všichni do Osvětimi a následně do dalších pracovních táborů. Dívky podlehly tyfu v táboře Bergen Belsen. Tvrdé podmínky nakonec přežil pouze Otto Frank. Otec po válce splnil přání dcery a záznamy nechal po mírném zkrácení vydat knižně. Odstranil z nich pouze některé silně intimní pasáže z úcty k památce ostatních.
„Šlo nám o to, abychom především mladším návštěvníkům přiblížili druhou světovou válku v širším kontextu,“ vysvětlila pracovnice muzea Annemarie Bekkerová smysl dnešní hojně navštěvované expozice v zachovaném amsterdamském domě. Osobní příběh vzbuzuje silné emoce i dnes. „Pro mě bylo nejsilnější poznat její sny,“ svěřila se mladá návštěvnice Tegan z Austrálie. Deník se postupně dočkal překladů do mnoha jazyků a autentičnost původních rukopisů potvrdil Nizozemský státní ústav pro válečnou dokumentaci.
