Běžná letní služební cesta se pro mladého japonského projektanta proměnila v hotové peklo na zemi. Cutomu Jamaguči zažil v srpnu 1945 explozi jaderné zbraně v Hirošimě a s těžkými popáleninami se dokázal vrátit domů. Hned o 3 dny později nastoupil do práce ve svém rodném městě Nagasaki a znovu se ocitl blízko epicentra další ničivé exploze. Zůstává tak jediným oficiálně uznaným člověkem na světě s prožitkem dvou atomových útoků.
Pracovní cesta za zničeným městem
V létě roku 1945 trávil devětadvacetiletý inženýr celé tři měsíce pracovně v rušném přístavu v Hirošimě. Ráno 6. srpna se společně se dvěma kolegy chystal k odjezdu a cestou na nádraží zjistil ztrátu svého osobního pečetidla. Rychle se pro něj vrátil zpět do kanceláře a v tu chvíli dopadla puma zhruba 3 kilometry od jeho polohy. Následoval oslepující záblesk připomínající hořčík a velmi silná tlaková vlna ho odmrštila přímo do pole s pěstovanými batáty.
Po probuzení z bezvědomí viděl kolem sebe jen naprostou tmu a poletující prach. Utrpěl vážné popáleniny na levé polovině těla a silný tlak mu roztrhal ušní bubínky. Přes nevolnost dokázal v troskách najít své kolegy a společně přečkali noc v protileteckém krytu. Následující den ráno všichni tři muži dokázali dojít na vzdálené nádraží a nastoupili do prvního evakuačního vlaku směřujícího do domovského Nagasaki.
Z jedné katastrofy rovnou do druhé
Zraněný Jamaguči zamířil z nádraží rovnou do nemocnice na ošetření hlubokých ran na rukou a na obličeji. Ráno 9 srpna se s obvazy dostavil na své stálé pracoviště a hlásil se nadřízenému. Ředitel požadoval podrobné informace o situaci v Hirošimě a zprávy o jediné zbrani schopné zničit celé město otevřeně zpochybňoval. Považoval vše za pouhý nesmysl a popisu katastrofy od svého podřízeného zkrátka odmítal uvěřit.
Přesně v 11:02 prořízlo oblohu za okny jasné bílé světlo a rázová vlna oba muže srazila k zemi. Jamaguči se znovu nacházel přibližně 3 kilometry od epicentra výbuchu a opět vyvázl živý. Kvůli naprosto rozvrácenému městu si nemohl delší dobu vyměnit ošetřující obvazy a přes týden bojoval s vysokými horečkami. Jeho manželka s malým synem útok naštěstí přečkali bez zranění ukrytí uvnitř nedalekého tunelu.
Dlouhá léta mlčení o krutém osudu
Po válce si našel uplatnění jako překladatel pro okupační síly americké námořní pěchoty a vyzkoušel si roli ředitele školy. Brzy se natrvalo vrátil k profesi projektanta a dál pracoval na návrzích velkých lodí. S manželkou přivedli na svět další 2 dcery a všichni se snažili žít úplně normálním životem. K oficiálnímu zápisu přeživších přistupoval velmi zdrženlivě a dlouhé desítky let se spokojil pouze se statusem oběti z Nagasaki.
Když mu bylo osmdesát, svůj postoj od základů přehodnotil a začal veřejně vystupovat proti využívání jaderného arzenálu ve světě. V roce 2009 mu japonská vláda vyhověla a oficiálně ho zapsala jako dvojnásobnou oběť obou výbuchů. Záření si na rodině přesto vybralo krutou daň a manželka zemřela v 88 letech na onkologické onemocnění. Jamaguči zemřel v lednu 2010 ve věku 93 let na karcinom žaludku.
