Učení a vlastní pohoda šly stranou. Indický asketa Daulat Giri Ji Maharaj přerušil studium na univerzitě a vydal se na neuvěřitelnou duchovní dráhu. Už pět let nepřetržitě stojí, aby se prostřednictvím fyzického utrpení přiblížil hinduistickému bohu Šivovi, a další dlouhé roky na nohou má ještě před sebou.
Cesta k duchovnímu osvícení
Své vysokoškolské vzdělání opustil ze dne na den a místo diplomu se rozhodl hledat cestu k božstvu. Věřil, že odmítnutím veškerého světského pohodlí a podstoupením extrémního odříkání získá mimořádnou duchovní sílu. Dvanáctileté nepřetržité stání bez možnosti si sednout nebo lehnout ho podle jeho přesvědčení dovede až k bohu Šivovi.
Tato drsná praxe má v hinduismu své pevné místo a označuje se jako khade tapasya, tedy stojící pokání. Podobní asketové, kterým se přezdívá Standing Baba, skládají tento slib utrpení a oběti v Indii již po celá staletí. Většinou trvá právě oněch magických dvanáct let, někteří se ale zavazují stát až do konce života. Bůh Šiva pro ně představuje vzor sebekázně a odříkání.
Boj s gravitací a zdravím
Dodržování takto tvrdého závazku je pochopitelně nesmírně vyčerpávající a po pěti letech si vybírá krutou daň. Nohy Daulata Giri Ji Maharaja jsou viditelně poškozené, silně oteklé a kvůli zhoršenému prokrvení nabraly nepřirozeně tmavou barvu. I přes varování, že neustálý tlak v žilách může vést k život ohrožující hluboké žilní trombóze, jelikož krev musí neustále bojovat s gravitací bez pomoci lýtkových svalů, Maharaja dál pokračuje.
O zdravotní stav mnicha pečují dobrovolníci z místního chrámu, kteří se snaží zmírnit důsledky extrémní zátěže. Pravidelně mu mažou oteklé nohy speciálními mastmi a snižují riziko závažných infekcí. Přestože asketa trpí velkými bolestmi, své odhodlání vytrvat do konce svého dvanáctiletého cíle neztrácí.
Spánek v postroji
Své tělo udržuje v požadované svislé poloze i během odpočinku. Obyčejnou postel nahradila speciálně upravená konstrukce z tlustých dřevěných prken zavěšených na železných řetězech. Tento důmyslný postroj mu umožňuje bezpečně spát a ulevit nohám, aniž by porušil svůj posvátný slib. Z místa se sice může volně pohybovat, ale většinu dne tráví raději v klidu v chrámu.
Způsob, jakým asketa řeší běžné hygienické potřeby nebo stravování, zůstává pro veřejnost tak trochu záhadou. Slib zakazuje pouze ležení a sezení, pravděpodobně tyto úkony zvládá provádět ve stoje a za pomoci svých oddaných dobrovolníků.
Extrémní formy oddanosti nejsou v Indii ničím výjimečným. Asketové často obětují vlastní tělo pro dosažení hlubšího smyslu a spojení se svou vírou. Jejich odhodlání snášet neuvěřitelnou bolest přitahuje pozornost, nepochopení i respekt po celém světě. K vytouženému setkání s božstvem a dokončení svého slibu zbývá tomuto muži ve stoje ještě dlouhých sedm let.
