O zániku biblických měst Sodoma a Gomora vypráví staré texty jako o trestu ohněm a sírou. Archeologové považovali příběh z První knihy Mojžíšovy za pouhou legendu, detailní průzkum jordánského údolí ale nabídl zcela konkrétní vysvětlení. Zbytky kdysi prosperujícího osídlení totiž ukrývaly vrstvu roztaveného skla a vzácných kovů. Tým odborníků následně díky těmto nálezům přesně popsal, jaká přírodní událost dávnou zkázu ve skutečnosti způsobila.
Stopy vedou do Jordánska
Archeologové pátrali po bájných městech dlouhé desítky let. Stopy je nakonec zavedly k rozlehlým ruinám Tall el Hammam v dnešním Jordánsku kousek od Mrtvého moře. V době bronzové to tam muselo obrovsky žít. Město fungovalo jako významné centrum, kde tehdy bydlelo dokonce víc lidí než v Jeruzalémě. Uprostřed vyprahlé pouště totiž údolí nabízelo cennou vláhu, místní tu zakládali úrodná pole a velmi dobře se jim dařilo.
V prosperujícím regionu žilo přibližně 50 tisíc lidí a samotné město obývalo asi osm tisíc osadníků. Kolem roku 1600 před naším letopočtem ale přišla nečekaná přírodní katastrofa. Město zmizelo z mapy a rozlehlá lokalita zůstala na stovky let zcela opuštěná.
Roztavená keramika a zničený palác
Mezinárodní tým výzkumníků začal ruiny podrobně zkoumat v roce 2005. Pod nánosy zeminy odborníci postupně odkrývali vrstvu sutin o síle jeden a půl metru. Odkryté pozůstatky vydaly svědectví o obrovské destrukci. Masivní městské hradby na jednom místě úplně spadly a nejhonosnější čtyřpatrový palác kompletně shořel.
Archeologové nacházeli lidské kosti rozmetané na prach a keramiku roztavenou do podoby skla. Odborníci původně zvažovali požár sopky nebo zemětřesení. Žádná z těchto událostí ale nedokáže vyvolat tak enormní teploty a měření magnetismu navíc vyloučilo silný blesk.
„Nalezli jsme důkazy, že tam působila teplota přes dva tisíce stupňů,“ vysvětlil spoluautor studie James Kennett z Kalifornské univerzity v Santa Barbaře v textu pro časopis Nature. Hliněné cihly a stavební materiál úplně změnily svou vnitřní strukturu. Analýza navíc odhalila miniaturní částice odpařeného železa a písku.
Výzkumníci objevili také roztavené vzácné kovy jako zlato, platinu nebo iridium. Tyto prvky se na Zemi vyskytují velmi vzácně a najdeme je právě ve vesmírných tělesech. „K nejzásadnějším důkazům patří prasklinky v zrncích křemene. K něčemu takovému dochází výhradně pod extrémním tlakem,“ dodal Kennett.
Ohnivý déšť nad údolím
Přibližně šedesátimetrový asteroid vstoupil do zemské atmosféry rychlostí přesahující šedesát tisíc kilometrů v hodině a explodoval asi čtyři kilometry nad povrchem. Náraz nevytvořil kráter v zemi, oblohou se místo toho snesl intenzivní déšť hořících úlomků. Tlaková vlna byla mnohonásobně silnější než dosud zaznamenané hurikány či tornáda.
Vítr smetl všechno v bezprostředním okolí a zničil také více než dvacet kilometrů vzdálené Jericho a stovku dalších menších osad v regionu. Vzduch se okamžitě ohřál na 2600 °C. Veškerý materiál na místě ihned vzplál, roztavil se nebo se částečně odpařil.
Extrémní výbuch svou silou tisíckrát překonal explozi jaderné bomby svržené na japonskou Hirošimu. Událost se tak velmi podobá tunguzské katastrofě nad Sibiří ze začátku dvacátého století. Obrovská destrukce a množství obětí navíc přesně ladí s historickými texty v Bibli, které podrobně popisují kameny padající z nebe a hustý dým stoupající z trosek. „Popis v knize Genesis odpovídá výbuchu vesmírného objektu,“ potvrdil americký profesor.
Půda plná soli
Zkáza úrodného údolí měla nevratné dlouhodobé následky. Výbuch pravděpodobně způsobil vylití Mrtvého moře ze břehů a slaná voda zaplavila okolní půdu. Oblast se rázem proměnila v neúrodnou pustinu. Odborníci naměřili v usazeninách koncentraci soli přesahující pětadvacet procent.
Populace v celém regionu drasticky klesla z původních desítek tisíc stálých osadníků na několik stovek migrujících nomádů. Déšť v této suché oblasti padá jen minimálně. Trvalo přesně šest století, než přírodní srážky dokázaly toxiny z půdy úplně odplavit.
Zasolení oblasti přímo souvisí s dalším známým biblickým příběhem. Staré texty zmiňují záchranu Lota a jeho rodiny. Při útěku ze zničeného domova měli přísně zakázáno ohlédnout se zpět. Žena tento zákaz porušila a na místě zkameněla do podoby solného sloupu.
Přeživší tuto obrovskou katastrofu zřejmě zprostředkovali dalším generacím prostřednictvím ústního podání. Zapsané vyprávění v Knize Genesis tak s velkou pravděpodobností představuje vůbec nejstarší písemný záznam o dopadu vesmírného tělesa v lidských dějinách.
