Křesťanský svět po staletí uctíval nespočet relikvií. Vůbec tou nejpodivnější se stala část těla samotného Ježíše Krista. Svatá předkožka představovala pro středověké věřící hmatatelný důkaz spasitelovy lidskosti a přitahovala davy poutníků. Opatrování této intimní památky ale nakonec přineslo církvi tolik problémů, že Vatikán musel pod hrozbou přísného trestu zakázat jakékoli diskuze o její pravosti.
Alabastrová schránka s nardovým olejem
Základní kámen legendy položil apokryfní arabský text známý jako Evangelium dětství. Podle tohoto starověkého spisu byl Ježíš obřezán osmý den po narození v jeskyni přesně podle tehdejších židovských zvyklostí. Jistá stará hebrejská žena jménem Marie odstraněnou tkáň vzala a uložila do vzácné alabastrové nádoby naplněné starým nardovým olejem.
Svému synovi pracujícímu jako lékárník prý tehdy velmi naléhavě kladla na srdce, aby schránku s cenným obsahem nikdy neprodával. Relikvie se následně na dlouhá staletí vytratila z historických záznamů.
Andělský dar pro císaře
Hmatatelná stopa se objevila až v roce 800 našeho letopočtu. Tehdejší byzantská císařovna Irena věnovala domnělý artefakt franckému králi Karlu Velikému. Panovník cennost obratem předal papeži Lvu Třetímu u příležitosti své korunovace na prvního císaře Svaté říše římské. Karel Veliký ohledně původu daru tvrdil něco trochu jiného. Relikvii mu podle jeho slov přinesl rovnou z nebes samotný anděl během tichých modliteb u Božího hrobu.
Papežství dar bez váhání přijalo a uložilo jej do cypřišové truhly v kapli svatého Vavřince v Římě. Zlatý kříž posázený drahokamy měl chránit onu jedinou část těla, kterou po sobě Spasitel na zemi zanechal. Středověká Evropa pevně věřila, že Kristus vstoupil na nebesa v dokonalé tělesné celistvosti. Jakákoli zachovaná tkáň tak slibovala obrovskou moc.
31 kostelů s totožným pokladem
Svatá relikvie brzy naplno předvedla svou schopnost přitahovat davy unavených poutníků ochotných štědře platit za vidinu zázraku. Vyhlídka na obrovské zisky přiměla k činům církevní hodnostáře po celé Evropě. V jednu chvíli si nárok na vlastnictví pravé Kristovy předkožky dělalo rovnou jednatřicet různých svatostánků. Katedrály v Paříži, Antverpách, Santiagu de Compostela nebo v Toulouse s obrovskou pompou vystavovaly své vlastní zaručeně pravé exempláře.
Zástupci antverpského bratrstva založeného v roce 1426 svým platícím návštěvníkům tvrdili, že jejich posvátný kousek kůže dokonce roní krev na bílé oltářní plátno. Mnichové z francouzského opatství Charroux nezůstávali v kreativitě nijak pozadu a hlásali udiveným davům naprosto totožné krvavé zázraky probíhající během slavnostních nedělních ceremonií. Intimní památka se stala vítaným královským darem. Anglický dvůr ji v roce 1421 nechal poslat Kateřině z Valois pro zajištění plodnosti a štěstí v manželství s králem Jindřichem Pátým.
Soupeření o přízeň cestujících se brzy změnilo ve frašku. Duchovní z římského San Giovanni in Laterano proto požádali papeže Inocence Třetího o oficiální potvrzení pravosti jejich konkrétního kusu. Hlava církve žádost velmi rychle smetla ze stolu. „Než se pokoušet o unáhlené odpovědi na takové otázky, je lepší ponechat je zcela na Bohu,“ vzkázal tehdy s rozvahou Inocenc Třetí.
Krádež z krabice od bot
Chaos a všudypřítomné podvody vrhaly na celou instituci velmi špatné světlo. Mnoho významných teologů začalo existenci svatého kousku těla otevřeně zpochybňovat. Také reformátor Jan Hus prohlásil za naprostý nesmysl uctívat jedinou chybějící část dokonalého božského těla. Evropští protestanti se katolickým snahám o adoraci intimních partií navíc velmi hlasitě vysmívali.
Trpělivost došla Vatikánu definitivně v roce 1900. Církev tehdy vydala nekompromisní dekret a pod hrozbou okamžité exkomunikace přísně zakázala jakékoli veřejné diskuze nebo psaní textů o tomto choulostivém tématu.
Do moderní doby přežil jen jediný exemplář v italské vesnici Calcata ležící necelých padesát kilometrů severně od Říma. Obyvatelé malebné obce tvrdili, že vysušený zbytek tkáně získali roku 1527 od zraněného německého vojáka prchajícího z vyrabovaného Říma. Místní kněží tuto vzácnost celá staletí vynášeli do ulic každoročně na první svátek v roce za nadšeného zpěvu věřících. Fascinující tradice skončila až před více než čtyřiceti lety naprosto nečekanou událostí.
Neznámí zloději vzácnou památku odcizili z fary i s obyčejnou krabicí od bot ledabyle zastrčenou pod dřevěnou postelí kněze. Policie nikdy žádné pachatele nevypátrala. Obyčejní vesničané mají dodnes zcela jasno a špitají si o utajené vatikánské operaci na nejvyšší úrovni. Svatý stolec podle nich tehdy musel jednat mimořádně rychle a beze stop, aby jednou provždy bez ostudy smazal ze světa tu nejbizarnější kapitolu křesťanské historie.
