Postavy majitele motelu Normana Batese a pracovníka jatek s motorovou pilou spojuje jeden skutečný člověk. Americký vrah Ed Gein poskytl filmařům materiál pro ty nejoblíbenější hororové snímky 20. století. Tichý samotář z amerického Wisconsinu se do dějin zapsal svými velmi temnými činy. Jeho osobní příběh dodnes fascinuje diváky i spisovatele po celém světě.
Život pod vlivem náboženské fanatičky
Edward Theodore Gein vyrůstal na odlehlé usedlosti u města Plainfield pod přísným dohledem dominantní matky Augusty. Ta chlapce držela v naprosté izolaci od okolního světa a vštěpovala mu silný odpor k ženám i intimnímu životu. Spolužáci ze školy si brzy povšimli chlapcovy velké odlišnosti. Trápilo ho trvale svěšené oční víčko, navíc silně zadrhával v řeči a místo běžné literatury si s oblibou prohlížel časopisy plné anatomie. Otec alkoholik rodinu brzy opustil kvůli selhání srdce.
Po podivném požáru suché trávy u usedlosti v roce 1944 ztratil farmář také svého staršího bratra Henryho. Vyšetřovatelé tehdy událost uzavřeli jako udušení kouřem. O rok později podlehl mrtvici i jeho jediný pevný bod v životě v podobě milované matky. Opuštěný muž se následně zcela uzavřel do sebe a odřízl část domu, ze které si vytvořil její posvátnou svatyni. Samota ho začala pohlcovat natolik, že ztratil zájem o chod hospodářství a raději si přivydělával drobnými pracemi u sousedů.
Účtenka za nemrznoucí směs odhalila pravdu
V listopadu roku 1957 nahlásil mladý muž z Plainfieldu zmizení své matky Bernice Wordenové. Vyšetřovatelé brzy našli v jejím opuštěném železářství vystavený doklad na nákup chemikálií na jméno samotářského podivína. Policisté okamžitě vyrazili na nedalekou farmu a po vykopnutí dveří do neosvětleného domu objevili obrovské muzeum hrůz. Uvnitř našli bezhlavé tělo pohřešované majitelky obchodu a k tomu i lebku Mary Hoganové, která beze stopy zmizela z místní hospody o tři roky dříve.
Samotné prostředí domu vyrazilo dech i velmi otrlým policistům, neboť skrývalo spoustu předmětů vyrobených z lidských ostatků. Policisté na místě zajistili misky z lebek, židle potažené lidskou kůží a různé části ženských oděvů vytvořené ze zachovaných těl. Pečlivé policejní vyšetřování nakonec odhalilo přítomnost patnácti rozebraných těl. Většinu z nich osamělý muž získal z místního hřbitova při pravidelném nočním vykopávání čerstvých hrobů postarších žen z celého širokého okolí.
Znesvěcování hrobů a touha po ženské podobě
Během výslechů se zadržený farmář ke dvojnásobné vraždě přiznal a ochotně popsal své noční výpravy. Z ostatků si přišíval doplňky a obleky, ve kterých se v noci procházel po usedlosti, aby se mohl převtělit do podoby ženy. „Vůbec mi nevoněly,“ odmítl Gein znechuceně v rozhovorech s vyšetřovateli obvinění z kanibalismu a intimního styku s vykopanými těly podle dobových policejních protokolů. Soudní lékaři mu po sérii testů diagnostikovali těžkou schizofrenii a označili ho za zcela nepříčetného.
Odraz plainfieldského podivína v popkultuře
Kvůli vážné psychické nemoci se narušený muž vyhnul klasickému vězení a zbytek svého života strávil v ústavech pro duševně choré zločince. V osmasedmdesáti letech nakonec podlehl selhání plic. Temné události z Wisconsinu ovšem velmi rychle zaujaly autory knih i filmových scénářů. Spisovatel Robert Bloch využil motiv izolovaného muže s patologickou fixací na matku pro vytvoření postavy majitele motelu Normana Batese ve slavném hororovém románu Psycho.
Režisér Alfred Hitchcock toto dílo v roce 1960 převedl na stříbrné plátno a vytvořil mimořádně úspěšný snímek. O čtrnáct let později vstoupil do kin Texaský masakr motorovou pilou z dílny Tobea Hoopera. Tvůrci se zde inspirovali farmářovým sběratelstvím kostí a vytvořili zabijáka nosícího masku z kůže. Oblek z ženských těl posloužil také pro padoucha ve filmu Mlčení jehňátek. Pozornost filmařů k tomuto případu nyní přitáhla nová antologická série Monstrum od streamovací stanice Netflix.
Další krimi články najdete ZDE.
