Zatímco Evropa v 15. století objevovala nové chutě a bohatství, zpoza oceánu dorazilo i něco, co nikdo nečekal. Pohlavní nemoc, která se brzy rozšířila napříč kontinentem a zanechala stopy i v dějinách. Vědci dnes potvrzují, že za její příchod možná skutečně může Kolumbus.
Indiánská nemoc, která se rychle zabydlela v Evropě
Když Kryštof Kolumbus připlul v roce 1493 zpět z první výpravy do Ameriky, přivezl do Evropy plodiny, zlato i nové znalosti. Ale podle některých teorií také nechtěný suvenýr. Nemoc, která se krátce nato začala rychle šířit. Syfilida. Známá byla i jako francouzská nebo galská nemoc, ale původ měla zřejmě úplně jinde.
Antropolog Miloslav Stingl ve své knize Sex v pěti světadílech zmiňuje, že prvním Evropanem nakaženým syfilidou mohl být Vincente Pinzón, kapitán Kolumbovy výpravy. Ten prý nemoc v roce 1498 dovezl do Barcelony, odkud ji šířili dál námořníci. Přes místní ženy se dostala do Neapole, tam ji převzali francouzští vojáci a rozvezli ji dál.
Zatímco z Ameriky k nám přišly brambory, kukuřice nebo rajčata, na druhou stranu putovaly neštovice a tyfus. Ty pomohly zdecimovat inckou říši bez jediného výstřelu. Takzvaná kolumbovská výměna zafungovala i v tom špatném.
Stopy v kostech a studie z Lipska
O tom, že nemoc přišla z Nového světa, se dlouho vedly spory. Až moderní genetika nabídla nové střípky do mozaiky. Vědci z Institutu Maxe Plancka v Lipsku analyzovali starověkou DNA z kostí lidí, kteří žili v Peru, Chile, Argentině a Mexiku ještě před Kolumbem. Objevili mikrob Treponema pallidum, který způsobuje nejen syfilidu, ale i jiné podobné infekce.
„Z kostí se nám podařilo rekonstruovat pět genomů a zjistili jsme, že se jedná o sesterské linie moderních kmenů bakterie, které dnes kolují mezi lidmi,“ uvedla výzkumnice Kirsten Bosová pro deník The Guardian.
Díky tomu mohli vědci odhadnout, že společný předek těchto bakterií existoval už před devíti tisíci lety. Protože tehdejší obyvatelé Ameriky nežili v kontaktu s jinými částmi světa, podporuje to myšlenku, že právě Amerika byla původním ohniskem nákazy.
Zajímavé je, že Stingl i další autoři spekulovali o možnosti přenosu nemoci ze zvířat – konkrétně z lam. Pastevci na území dnešního Peru totiž žili dlouhé měsíce bez kontaktu se ženami a mohlo dojít k přenosu bakterie ze zvířete na člověka. Tato teorie ale zůstává spíš na okraji vědeckého zájmu.
Od papeže po Gottwalda. Syfilida nevybírala
Nemoc, které se česky říká příjice, zasáhla napříč společností. Nepřála si anonymitu a nezastavila se ani u těch nejvyšších. Syfilidou trpěl papež Julius II., který byl známý svým bouřlivým životem, i císař Rudolf II., jehož kosterní pozůstatky nesou typické známky pokročilého onemocnění. Stejný osud potkal Lenina, Al Capona, Lavrentije Beriju a podle některých historiků i Adolfa Hitlera. V českých dějinách je spojována mimo jiné s Klementem Gottwaldem.
Dnes už se příjice léčí antibiotiky, ale dřív to bylo o život. Běžnou léčbou byla rtuť, která nemoc sice občas zastavila, ale často zabila pacienta dřív. I dnes je nemoc stále přítomná. V Česku se ročně objeví až tisíc nových případů. A jak upozorňují lékaři, bakterie začíná být vůči některým lékům rezistentní.
Příznaky mohou být zpočátku nenápadné – vyrážka, puchýřky s šedobílým povrchem. Pokud se neléčí, nemoc postupuje dál, napadá orgány, nervový systém a zanechává charakteristické stopy i na kostech. Ty vypadají, jako by je prožrali červi. Právě podle nich ji dnes umíme zpětně rozpoznat.
Vědci se dnes snaží pochopit, proč se příznaky tolik liší a proč je nemoc tak těžké včas diagnostikovat. Jedno je ale jisté – Kolumbova výprava změnila dějiny světa víc, než jsme si dlouho připouštěli.
Jaké další bizarnosti v léčbě dříve lékaři používali si můžete přečíst tady.
