Vasilij Nikitič Mitrochin zasvětil takřka celý svůj profesní život práci pro sovětskou tajnou službu. Odtud ale nakonec uprchl i se svou rodinou do Velké Británie. V tajnosti zkopíroval desetitisíce stran hlídaných dokumentů, které odhalily drsnou realitu praktik obávané KGB. Z nenápadného archiváře se díky jeho obrovské odvaze stal jeden z nejdůležitějších přeběhlíků moderních dějin.
Cesta od zbraní k archivu
Mitrochin se narodil v březnu 1922 a jeho raný život byl úzce spojený s armádou. Jako operátor dělostřelectva prošel hrůzami 2. světové války. Těsně po jejím konci nastoupil na charkovskou prokuraturu. Brzy však přijal roli důstojníka rozvědky MGB. V padesátých letech sloužil na několika utajených zahraničních misích. Mezi nimi nechyběl ani nenápadný dohled nad sovětskými sportovci na olympijských hrách v Austrálii.
Jeho terénní kariéru ukončil jeden zásadní profesní přehmat, po kterém následovalo nekompromisní přeřazení do oddělení archivu. Nadřízení mu tehdy jasně řekli, že v operativě definitivně skončil. Mitrochin to přijal s klidem, protože ho už delší dobu trápily stále silnější pochybnosti. Citelně totiž vnímal velký nesoulad mezi realitou a stranickou propagandou. Počátky své deziluze spojoval především se slavným utajeným projevem Nikity Chruščova o tvrdých stalinských represích.
Tajné ruční opisy v Lubjance
Neomezený přístup ke spisům u něj prohloubil šok z brutálních praktik vůči vlastním obyvatelům. O všechny zbývající iluze přišel během každodenního pročítání hlášení v archivech tajné služby. „Všechno bylo naplánované, připravené a promyšlené předem. Nemohl jsem v souvislosti se systematickými represemi KGB vůči sovětskému lidu uvěřit takovému zlu,“ řekl později britskému listu The Telegraph. Rozhodl se proto nejcitlivější materiály z domovské Lubjanky zachovat pro budoucí generace.
Pustil se do obrovského rizika a začal si nejzajímavější informace ručně přepisovat, odnášet v botě a systematicky třídit. V těchto poznámkách zdokumentoval sabotážní akce, krycí jména tajných agentů a rozsáhlé mezinárodní operace KGB. Zapsal si například i chystané mise proti spisovateli Milanu Kunderovi, přesné detaily k tajné akci s názvem Progres namířené proti hnutí z roku 1968 a plány na nebezpečnou infiltraci agentů do řad studentů Karlovy univerzity.
Složité pátrání po útočišti na Západě
Po odchodu do důchodu čekal Mitrochin až do pádu Sovětského svazu a následně odcestoval s rodinou a vzácnými listinami do Pobaltí. Z bezpečnostních důvodů se raději přestrojil za neupraveného vesničana a vzorky ručně psaných dokumentů ukryl v tašce pod obyčejné klobásy. S tímto maskováním dorazil nejprve na americkou ambasádu v Rize. Tam ho ovšem úředníci považovali za nevěrohodného podivína a jeho jedinečnou nabídku několikrát bez velkého přemýšlení odmítli.
Svůj osudový archiv proto zkusil nabídnout britské tajné službě, kde konečně našel tolik potřebné pochopení. Podařilo se mu na ostrovy postupně dostat neuvěřitelných dvacet pět tisíc popsaných stran a poskytl Britům zcela unikátní materiál o sovětských špionech. Později při setkání se zástupci CIA netajil velké emoce z jejich chybného úsudku. Zveřejnění informací znamenalo start řady mezinárodních vyšetřování a poodhalilo děsivé praktiky tajných agentů v řadě zemí na obou stranách oceánu.
.03.jpg){kind=link}