21. září funguje v meteorologických tabulkách jako datum plné extrémů. Svátek svatého Matouše s sebou historicky přináší letní třicítky i ranní teploty blížící se bodu mrazu. V pražském Klementinu padají v tento den teplotní rekordy oběma směry. Naši předkové navíc právě k tomuto datu vázali několik pranostik o blížícím se podzimu.
Třicítky střídají ranní mrazy
Klementinské statistiky nabízejí pro jednadvacátý zářijový den neuvěřitelné rozpětí a střídání obou teplotních pólů. V roce 2003 se rtuť teploměru v centru Prahy vyšplhala na 29,9 stupně Celsia a překonala tehdejší letité maximum 26,7 stupně z roku 1989. Tento horký den tehdy nepředstavoval ojedinělý výkyv, šlo naopak o součást delší mimořádně teplé epizody. Průměrné teploty se od 19. do 22. září pohybovaly pět až devět stupňů nad obvyklým normálem.
O den později meteorologové zaznamenali další vysoce nadprůměrnou hodnotu 29,2 stupně. Na opačném konci historických tabulek pak figuruje rok 1848 s ranním minimem pouhých 1,7 stupně. Dlouhodobý průměr měřený od roku 1961 do roku 1990 přitom v Klementinu činí 14,6 stupně. Počasí zkrátka umí na samém konci astronomického léta předvést obě své tváře.
Mimořádná série z poválečného období
Zajímavý pohled do archivu nabízí poválečný podzim z roku 1947. Konec září tehdy přinesl do hlavního města vlnu veder s naprosto nevídanou vytrvalostí. Od 13. do 21. září padaly v Klementinu denní teplotní rekordy dlouhých devět dní v řadě. Jednadvacáté září tuto historicky nejdelší souvislou sérii v dějinách nejstarší středoevropské měřicí stanice uzavíralo.
Odborníci z Českého hydrometeorologického ústavu potvrzují, že podobně vytrvalé teplotní anomálie se na přelomu léta a podzimu objevují velice málokdy. Historická data tak dotvrzují, že přechod do chladnější poloviny roku probíhá pokaždé podle jiného scénáře.
Dlouhé noci a konec hlavní sklizně
K datu 21. září se váže silná lidová tradice spojená s oslavou svatého Matouše. Venkovské obyvatelstvo se stovky let řídilo známou poučkou radící natáhnout po tomto dni čepici na uši. Lidé vnímali druhou polovinu září jako zásadní sezonní zlom úzce propojený se zkracováním dnů a blížící se podzimní rovnodenností. Slunce v tomto čase postupně ztrácí sílu prohřát zemský povrch a prodlužující se noci přinášejí citelné ranní ochlazení.
Odborníci tento pravidelný výkyv označují jako matoušské ochlazení. Změnu počasí obvykle doprovází slábnutí letní tlakové výše nad Evropou. Tím se plynule otevírá cesta chladnému vzduchu ze severních a severovýchodních směrů. Hospodáři v této době s úlevou ukončovali hlavní sklizeň, obírali chmel a podávali med z úlů. Známé pravidlo o vlaštovkách opouštějících naše kraje tento pocit konce jedné etapy jen umocňovalo.
Pěkné počasí pro vinaře
Svatý Matouš ovšem nesymbolizuje v lidové meteorologii výlučně nástup chladu. Zkušenosti našich předků zaznamenaly řadu rčení slibujících spíše pokračování teplých dnů. Krásné počasí o svátku svatého Matouše mělo hospodářům zaručit další čtyři slunné týdny. Vinaři zase doufali v pěkný den, který jim dával naději na bohatou a kvalitní sklizeň v následujících týdnech.
Suchý a slunečný přelom září znamenal pro muže pracující v lesích navíc ty nejlepší podmínky pro schnutí dřeva. Pranostiky zachycovaly moudrost generací a zohledňovaly fakt, že příjemné babí léto umí podzimní plískanice o několik týdnů oddálit.
