Podvečer 23. května roku 1978 se u Jesenické přehrady změnil v boj o život pro devětatřicet studentů z Říčan. Bratranci Robert Bareš, Milan Bareš a Václav Bareš se rozhodli vynutit si ozbrojeným únosem autobusu cestu do západního Německa. Jejich plán skončil na hranicích v krupobití stovek střel. Událost si tehdy vyžádala tři životy a komunistický režim celou tragédii před veřejností tajil.
Vloupání do hájovny a nečekaný únos
Milan Bareš měl na konci května 1978 nastoupit do vězení za majetkovou trestnou činnost. Návratu za mříže se chtěl vyhnout a přišel s nápadem utéct za hranice. Jeho bratranci Robert Bareš a Václav Bareš souhlasili. Všichni tři vyrůstali v komunitě majitelů kolotočů, měli jen základní vzdělání a živili se jako pomocní dělníci.
Plánování jejich emigrace probíhalo velmi narychlo a s minimálními přípravami. Muži nejprve vyloupili ráno třiadvacátého května hájovnu u Řevničova. Získali tam lovecké pušky a velkou zásobu munice. Následně dojeli starým trabantem na Chebsko k Jesenické přehradě. Tam si vyhlédli zaparkovaný autobus s devětatřiceti studenty říčanského gymnázia. Pedagogický dozor zrovna odešel vyjednávat nocleh a středoškoláci zůstali ve voze sami. Ozbrojená trojice vstoupila dovnitř a jeden z mužů pro výstrahu vystřelil do stropu.
Cesta k hraničnímu přechodu Pomezí
Bratranci si sedli k řidiči Janu Novákovi a přikázali mu jet rovnou k hranicím. „Byl to obrovský šok, záhy jsme pochopili, že to sranda není,“ popsala tehdejší rukojmí Monika Hladová po letech pro iDNES.cz. Únosci hrozili střílením studentů v případě, že pohraničníci nechají závory zavřené. Autobus zastavil zhruba padesát metrů před první hraniční kontrolou v Pomezí nad Ohří. Barešovi vyslali ven jednoho z chlapců s požadavky na volný průjezd.
„Byli takoví bezradní a tehdy to byla na jednu stranu politická otázka,“ vzpomínal lékař Radko Pastor, který byl v té době jedním ze zadržovaných gymnazistů.
Vojáci reagovali světlicí a varovnou palbou. To vyvolalo zmatek. Únosci odpověděli střelbou z oken a pohraničníci následně prostřelili autobusu chladič. Situace se ocitla na mrtvém bodě a vyjednávání se protáhlo na několik hodin. Na místo dorazil vrtulníkem velitel Pohraniční stráže generál František Šádek. Ten nakonec únoscům slíbil volnou cestu pod podmínkou propuštění všech studentů před celnicí.
Past s obrněným transportérem
Barešovi generálovi uvěřili a ve vší tichosti nechali kolem půl třetí ráno středoškoláky vystoupit. Ve zničeném autobusu zůstal s ozbrojenci už jen řidič Novák. Vedení pohraničníků ale dohodu o volném průjezdu porušilo. Původní úvahy o nasazení uspávacího plynu selhaly kvůli rozbitým oknům autobusu.
Vojáci nakonec dostali rozkaz zatarasit cestu a do dráhy postavili obrněný transportér. Když se k němu autobus přiblížil, zahájili pohraničníci palbu z mnoha zbraní najednou. Do kabiny i karoserie dopadlo přes tisíc střel. Útok stál řidiče Nováka na předním sedadle život. Střelba usmrtila také Milana Bareše. Jeho dva společníci vyvázli se zraněními. Historik Ivo Pejčoch z Vojenského historického ústavu postup pohraničníků zhodnotil jako amatérismus, jelikož pálili ze zbraní zcela bez ohledu na přítomnost rukojmího.
Snaha o utajení a pozdější soudy
Komunistický režim uvalil na událost přísné informační embargo. Studenti museli podstoupit dlouhé výslechy a dostali přísný zákaz o nočním dramatu s kýmkoliv mluvit. Oficiální verze vyšetřovatelů svedla vinu za smrt řidiče na zastřeleného Milana Bareše. Rychlé zničení stěžejních důkazů včetně zakrvácené sedačky zcela zmařilo nezávislé zkoumání balistiky.
Přeživší únosci stanuli před krajským soudem v Plzni. Robert Bareš obdržel trest smrti a v prosinci roku 1979 u něj došlo k vykonání popravy. Poslední z únosců Václav Bareš odešel od soudu s trestem na pětadvacet let odnětí svobody. Zásah vojáků proběhl v rozporu s tehdejšími předpisy nařizujícími propustit unesené vozidlo za hranice a vyjednávat až tam. Generál Šádek čelil po změně režimu vyšetřování. Celý případ soudy nakonec označily za promlčený a všichni velící důstojníci vyvázli bez trestu.
