20. prosince 1987. Pro tisíce Filipínců to měl být den radostného návratu domů na Vánoce. Místo toho se jejich cesta změnila v nejhorší mimoválečnou námořní katastrofu, kterou svět do té doby neviděl. Přeplněný trajekt Doña Paz se srazil s tankerem plným benzínu. Následoval výbuch, oheň a smrt v hořícím oceánu. Dnes je to přesně 38 let od chvíle, kdy Tablas Strait pohřbil více lidí než legendární Titanic.
Smrtící srážka uprostřed noci
Moře bylo klidné a většina cestujících už spala. Trajekt Doña Paz směřoval z ostrova Leyte do hlavního města Manily. Oficiální kapacita lodi činila 1518 osob, ale realita na palubě vypadala jinak. Lidé leželi na chodbách, schodištích a dokonce i na palubě, protože se všichni zoufale snažili dostat domů na svátky. Černí pasažéři, děti schoulené na kufrech a rodiny namačkané v podpalubí vytvořili masu, která loď přetížila k prasknutí.
Kolem desáté hodiny večer se ozvala ohlušující rána. Doña Paz narazila do tankeru MT Vector, který převážel přes milion litrů ropných produktů. Náraz okamžitě roztrhl trupy obou lodí. Náklad tankeru se vznítil a během několika sekund proměnil okolní moře v hořící peklo. Světla na trajektu zhasla. Nastala absolutní tma, kterou prozařovaly jen plameny stravující obě plavidla a hladinu vody kolem nich. Panika se šířila rychleji než oheň.
Moře v plamenech
Cestující se v temnotě snažili dostat na horní palubu. Situace byla beznadějná. Skříňky se záchrannými vestami zůstaly zamčené a posádka v chaosu zmizela nebo zahynula mezi prvními. Lidé neměli na výběr. Museli zůstat na hořící lodi, nebo skočit do vody, která sama o sobě hořela.
Jeden z mála přeživších, Paquito Osabel, popsal tyto děsivé okamžiky s mrazivou přesností. Jeho svědectví zůstává i po letech jedním z nejsilnějších důkazů o hrůze té noci. „Šel jsem k oknu, abych se podíval, co se stalo. Viděl jsem moře v plamenech,“ uvedl Osabel pro agenturu AP.
Plameny se šířily po hladině a vytvořily ohnivý kruh kolem potápějícího se vraku. Kdo skočil, často uhořel dříve, než se stihl utopit. Křik tisíců lidí se mísil s praskáním ohně a hukotem vody, která se valila do podpalubí. Záchranné čluny nešly spustit. Mechanismus byl zrezivělý nebo zablokovaný a oheň se šířil příliš rychle.
Černý pasažér smrt
Rozsah katastrofy vyšel najevo až mnohem později. Společnost Sulpicio Lines, která trajekt provozovala, původně tvrdila, že na palubě byl povolený počet osob. Vyšetřování však odhalilo děsivou pravdu. Na lodi cestovalo přes čtyři tisíce lidí. Více než polovina z nich nebyla na seznamu cestujících. Byli to lidé, kteří si koupili lístek načerno, nebo děti, které se nepočítaly.
Vyšetřování ukázalo fatální selhání na obou stranách. Trajekt neměl funkční vysílačku, takže nikdo nemohl zavolat pomoc. Tanker Vector plul bez řádné licence a na můstku v době srážky nikdo nehlídkoval. Byla to smrtící kombinace lidské chamtivosti, nedbalosti a ignorování základních bezpečnostních pravidel.
Zatímco svět zná příběh Titanicu, kde zahynulo asi 1500 lidí, tragédie Doña Paz si vyžádala odhadem 4386 obětí. Přežilo jich pouhých 24. Většina těl se nikdy nenašla. Zůstala uvězněna v trupu lodi na dně průlivu, kde leží dodnes.
Zapomenutá apokalypsa
Tato událost se do historie zapsala jako „asijský Titanic“. Přesto o ní západní svět ví jen málo. Možná proto, že se odehrála daleko od západních metropolí, nebo proto, že oběťmi byli chudí filipínští dělníci a farmáři. Rodiny pozůstalých čekaly na odškodnění desítky let. Spravedlnosti se mnozí z nich nikdy nedočkali.
Vrak lodi Doña Paz leží v hloubce 500 metrů. Je to pomník lidské lhostejnosti k bezpečnosti a připomínka toho, jak rychle se může cesta za rodinou změnit v noční můru. Moře v Tablas Strait je dnes klidné, ale pro místní rybáře zůstává místem, kde se voda kdysi změnila v oheň.
