V prosinci 1991 slyšeli obyvatelé ostravského sídliště z mlhy zoufalé ženské volání o pomoc. Krátce předtím viděl hlídač dvaadvacetiletou Kamilu Faitovou odcházet od nedaleké prodejny a za ní neznámého muže. Tělo mladé ženy objevil náhodný pejskař až po více než čtrnácti dnech. Podobný osud potkal o půl roku později v Praze jednadvacetiletou Ditu Hrabánkovou a dodnes nikdo s jistotou neví, kdo obě vraždy spáchal.
Poslední cesta domů
Dvaadvacetiletá Kamila Faitová vyrazila večer 11. prosince 1991 se svým přítelem do porubské restaurace Koruna. Večer probíhal klidně a dvojice kolem půlnoci nastoupila do nočního autobusu linky 44, kterým chtěla odjet k jejímu bytu. Během jízdy se ale nepohodli a mladá žena svému společníkovi řekla, ať si vystoupí. Přítel ji poslechl, opustil autobus a nechal ji pokračovat v cestě samotnou.
Dojela sama na zastávku u nákupního střediska Duha, kde vystoupila asi čtyřicet minut po půlnoci. Domů to měla zhruba deset minut pěšky.
Kroky v mlze
K nákupnímu středisku Duha dorazila krátce po výstupu z autobusu, její další pohyb zaznamenal noční hlídač budovy. Zvenčí zaslechl mužský a ženský hlas, načež se ozvalo zaklepání na vchodové dveře. Než sešel dolů, spatřil už jen odcházející dívku v modré bundě s kožíškem. S odstupem asi dvou metrů ji následoval zhruba sto osmdesát centimetrů vysoký muž sportovní postavy. Na nohou měl výrazné sportovní boty, do tváře mu hlídač neviděl. Dvojice spolu nemluvila, žena nejevila známky strachu a nevolala o pomoc.
Kolem tři čtvrtě na jednu zaslechlo několik obyvatel v nedalekých bytových domech ženský křik. Svědkyně z desátého patra zaregistrovala dvě běžící osoby a volání o pomoc. Pak se ozvalo sténání, jako když někdo někoho povalí a zakryje mu ústa. Venku panovala neprůhledná mlha a nebylo vidět na krok. Někdo z okna křikl, ať dají ženě pokoj, prchající kroky se vzdálily a okolí znovu pohltilo ticho. Matka Kamily Faitové oznámila zmizení dcery policii o dva dny později.
Hrůzný nález pod sněhem
Tělo objevil 29. prosince muž, který v nedalekém lesíku venčil psa. Oběť ležela na zádech se staženým oblečením. Ruce jí chyběly v zápěstí a z hrudníku zmizely vnitřní orgány. Oděv nesl stopy biologického materiálu, ale vrahovu krevní skupinu se určit nepodařilo. V okolí nenašli kriminalisté stopy po krvácení, k manipulaci tak muselo dojít až po usmrcení. Posudek z oboru soudního lékařství ukázal, že pachatel použil ostrý nástroj a ovládal minimálně řeznické techniky.
Téměř dva měsíce po činu čekalo na policii další překvapení. Na střeše jedné z prodejen přímo v areálu nákupního střediska Duha objevili lidé její koženou kabelku s osobními věcmi.
Zmizení před cestou do Itálie
Na konci května 1992 se v Praze odehrál velmi podobný případ. Jednadvacetiletá úřednice Dita Hrabánková chystala odjezd za prací do Itálie, učila se jazyky a těšila se na změnu. Den před zmizením se v hromadné dopravě seznámila s neznámým blondýnem, který se jí představil jako Marek. Své sestře se svěřila, že na ni nepůsobil dvakrát sympaticky. Přesto vyrazila ve středu 27. května na smluvenou schůzku k vršovické továrně Koh-i-noor. Odtud se už nevrátila a matka nahlásila její pohřešování.
Devátého června narazili trénující příslušníci policejní zásahové jednotky na její tělo v odlehlé části průhonického parku. Vrah ho pečlivě vtáhl pod nízký smrk. Žena měla proraženou lebku, pravděpodobně po úderu kamenem. Pitva odhalila, že i z jejího těla zmizely vnitřní orgány. Kriminalisté později nalezli v obilí za zdí parku její sluneční brýle a lodičku, místo činu tam ale nepotvrdili. Přesně o půl roku později se objevila kabelka mrtvé dívky v pražských Malešicích. Obsahovala doklady, osobní deník a paralyzér.
Podezřelý muž z Poruby
Pojítko mezi ostravskou a pražskou vraždou hledali policisté ve způsobu provedení i v profilech obětí. Obě ženy měly podobné rysy a pohybovaly se městskou dopravou. Pachatel s oběma těly manipuloval a pokaždé si odnesl kabelku, kterou později pohodil na veřejném místě.
Vyšetřovatelé z Ostravy brzy zaměřili pozornost na místního muže Petra S. Ten odpovídal popisu od nákupního střediska Duha a policie věděla o jeho dřívějších útocích na ženy. Jeho první verze o pobytu v Německu padla a nakonec přiznal, že za oné prosincové noci procházel nedaleko místa činu. Podle soukromého badatele u něj vyšetření na polygrafu ukázalo reakce na detaily, které mohl znát jen pachatel. Obvinění ale nikdy nepadlo, přímé důkazy chyběly. Podezřelý zemřel v roce 1998 a vraždy zůstávají nevyřešené.
