V březnu 1993 vyhlédl nájemník ze čtrnáctého patra frýdecko-místeckého věžáku a na zasněžené střeše uviděl ležet tělo. Patřilo třicetileté Marii Přivřelové, která ráno 16. února zmizela z bytu. Její smrt provází svědectví o volání o pomoc i pohybu muže v modré bundě. Pachatele policie nikdy nezjistila a podle zdrojů z roku 2025 zůstává vražda neobjasněná.
Prázdný byt ve třináctém patře
Rostislav P. se v úterý 16. února 1993 vracel z noční směny na dole Staříč. Domů dorazil kolem desáté hodiny dopoledne. Odemkl dveře bytu ve třináctém patře paneláku ve Frýdku-Místku a uslyšel pláč. Šestiletý syn a osmiletá dcera byli doma sami. Jejich matka jim nepřipravila snídani a nedonesla noviny. V bytě zůstala její nákupní taška i peněženka. Chyběl zimní kabát, kozačky a svazek klíčů.
Když manžel ženu nenašel, sjel výtahem do přízemí. Paní Přivřelová chodila každé ráno pro noviny a do tamní prodejny, prodavači ji ale toho dne neviděli. Zde se navíc objevila zvláštní nesrovnalost. Podle manžela si vzala flaušový kabát a kozačky, což odpovídalo rannímu mrazivému počasí. Prodavač ale vyšetřovatelům řekl, že zákaznice k němu vždycky chodila oblečená po domácku a nosila červenou zástěru.
Policie po nahlášení zmizení prověřila nemocnice, psychiatrické léčebny i známé. Žena se nikde neobjevila.
Tělo pod sněhem
Až po necelých třech týdnech, v sobotu 6. března, se oteplilo a sníh na střechách začal tát. Nájemník z nejvyššího patra jejího domu se podíval z okna a u střešní atiky si všiml ležící postavy. Přivolaní policisté nalezli nahé ženské tělo. Na krku mělo strangulační rýhu od plochého škrtidla, které pachatel oběti dvakrát obtočil kolem hrdla. Podle soudních lékařů posloužila k uškrcení odříznutá nohavice z punčoch.
Oblečení policisté objevili rozházené po okolí. Sukně ležela na střeše sousedního věžáku. V dilatační spáře mezi domy byl natlačený značně ušpiněný kabát s klíči v kapse, potrhaná halenka, černá krajková podprsenka, část punčoch a zakrvácené spodní prádlo. Nebylo pochyb o tom, že mrtvou je zmizelá Marie Přivřelová.
Muž v modré bundě
Policisté následně zjišťovali, jak se mohla oběť na střechu dostat. Trojice věžáků měla třináct pater s výtahem a čtrnácté s jediným bytem, ke kterému vedly jen schody. Dveře z chodbičky ústily rovnou na střechu. Prostory střech byly oddělené dilatačními spárami a vyvýšenou strojovnou výtahu.
Kriminalisté si ověřili, že vstupní dveře bývaly občas odemčené, takže přístup sem mohl mít i člověk bez klíčů. Pomocí figuríny o váze osmatřiceti kilogramů v rámci pokusu Horolezec zkoušeli, jak složité by bylo mrtvé tělo na střechu vynést z chodby čtrnáctého patra jejího domu. Výsledek ukázal na velkou fyzickou náročnost s rizikem, že mrtvola zanechá stopy, a pozornost se proto obrátila k sousednímu věžáku.
Z kritického rána se zachovalo několik svědectví o pohybu živé ženy. Žena z paneláku vzdáleného zhruba čtyři sta metrů se kolem čtvrt na osm dívala z okna. Na střeše věžáku spatřila muže v modré bundě a ženu. Následně vypověděla, že muž ji držel kolem pasu a ona se dívala dolů. Svědkyně se domnívala, že jde o izolatéra opravujícího střechu. Šla si pro brýle a po návratu viděla už jen muže sehnutého za střešní atikou. Policisté si viditelnost vyzkoušeli figuranty a potvrdili, že na takovou dálku lze postavy i barvy oblečení rozeznat.
V domě se toho rána ozývaly i další zvuky. Kolem půl osmé slyšela sousedka ze čtvrtého patra výkřiky „Pomoc!“ a „Ne!“. Zhruba ve stejnou dobu zaznamenala sousedka ze třináctého patra podivné zvuky na chodbě. Popsala je tak, jako by někdo táhl těžký předmět od výtahu po schodech ke střešním dveřím. Naopak školák z domu policistům řekl, že paní Přivřelovou viděl kolem půl osmé dole u poštovních schránek. V tu chvíli se podle něj chystal do domu vejít štíhlý muž kolem čtyřiceti, kterého už v okolí vídal.
Dva podezřelí
Ve vlasech oběti se našly částečky suchého listí. Podle tehdejšího znaleckého posudku šlo o listy muškátu. Truhlík s muškáty stál ve čtrnáctém patře sousedního věžáku před jedním z bytů, a pozornost kriminalistů se proto obrátila k lidem z tohoto domu. V hledáčku se ocitli dva muži. Třiadvacetiletý student z posledního patra tvrdil, že byl ráno doma a pak odešel na schůzku s konzultantem. Jestli se schůzka opravdu uskutečnila, se nepodařilo ověřit, přímý důkaz proti němu ale kriminalisté nenašli.
Druhým byl jednatřicetiletý zaměstnanec pekárny ze třináctého patra téhož domu. Podle svědků měl násilné sklony a sám vypověděl, že s obětí měl v minulosti blízký vztah. Jeho alibi ale kriminalisté nevyvrátili: do práce nastoupil v šest ráno a dopoledne pekárnu neopustil. Zhruba o rok později si vzal život a v dopise na rozloučenou se o Marii Přivřelové nezmínil. Ani jednomu z mužů policie vraždu neprokázala. Pachatele policie nikdy nezjistila a dodnes zůstává vražda neobjasněná.
