V listopadu 1971 zastavila u Senice dvojici z družstva v Uníně červená škodovka se značkou Veřejné bezpečnosti. Muži v civilu, kteří se vydávali za kriminálku, zastřelili řidiče i těhotnou pokladní a odvezli přes 360 tisíc korun. Antonína Staška a Svatopluka Bardonka nakonec prozradila půjčená škodovka, nová Volha a záznam na vrátnici Tatry Kopřivnice. V listopadu 1972 byli oba popraveni.
Třetí pokus o rychlé peníze
Antonín Stašek a Svatopluk Bardonek se znali už z vězení na Mírově. Po propuštění se spojili s Ladislavem Škrábalem a společně vymýšleli, jak přijít k penězům. Předtím se pokusili o dvě loupeže výplat. Poprvé plánovali akci v podniku Ingstav v Kojetíně, ale v kritickou noc tam zůstalo příliš mnoho zaměstnanců. Při dalším vloupání do Dopravních staveb v Uherském Hradišti se jim sice podařilo otevřít trezor, ale našli v něm jen sto šedesát korun a stravenky.
Loupež v Senici měla být dalším, tentokrát pečlivě připraveným pokusem. Stašek už v září odbočku Státní banky několikrát pozoroval a zjistil, že výplatní dny pro podniky připadají na desátého až dvanáctého v měsíci. Společně se připravili na akci, ve které měli hrát příslušníky Veřejné bezpečnosti. Stašek si nechal od známého vyrobit plechové tabulky a přes šablonu na ně nastříkal písmeno B a čísla tak, aby připomínaly tehdejší policejní značky. Škrábal opatřil revolver složený ze součástek z uherskobrodské zbrojovky a obstaral i náboje.
Falešná policie
Ve čtvrtek 11. listopadu 1971 ráno zaparkovali Stašek s Bardonkem v červené Škodě 100 před bankou v Senici. Vůz si půjčili v brněnské autopůjčovně a vybavili ho falešnými značkami. Kolem deváté hodiny si všimli páru, který vycházel z banky s černou koženou aktovkou. Byli to mechanizátor Pavol Míšaný, ročník 1945, a pokladní Cecílie Flamíková, ročník 1941, zaměstnanci JRD Unín, kteří právě vyzvedli 363 071 korun. Když dvojice nasedla do šedé Škody MB 1000, červená škodovka vyrazila za nimi.
Za obcí Čáčov je Stašek předjel a naznačil jim, aby zastavili. Představil se jako pracovník Bezpečnosti, zkontroloval doklady a snažil se zjistit, kam s penězi míří. Kontrolu však přerušil Bardonek slovy o tom, aby si příště dávali větší pozor, a nechali auto odjet.
Nedaleko Štefanova červená škodovka zaútočila podruhé. Znovu šedé auto předjeli a přinutili ho zastavit. Když Míšaný stáhl okénko, Stašek, který už měl v kapse připravený revolver, k němu přistoupil a beze slova začal střílet. Vypálil na řidiče i pokladní čtyři rány. Pak zbraň převzal Bardonek a do nehybných těl vypálil zbývající dva náboje z bubínku. Ze zadního sedadla sebrali aktovku s penězi, nasedli zpět do červené škodovky a ujeli.
Zahrabané značky a okázalé dýško
Bratři, kteří ten den jeli na voze za obcí Štefanov směrem na Letničie, našli auto s oběma mrtvými odstavené u silnice a vše ohlásili na Veřejnou bezpečnost. Flamíková byla v té době v devátém měsíci těhotenství.
Vrazi se mezitím u lesíka před obcí Holíč zbavili falešných značek a Bardonek zahrabal použitý revolver. V Dubňanech koupili denaturovaný líh a v nedalekém lese aktovku spálili. Měli pocit, že zahladili všechny stopy. Peníze si rozdělili se Škrábalem, který na den loupeže zůstal doma, aby případně potvrdil falešné alibi. Rozverná nálada je neopustila. Když jeli vlakem do Uherského Brodu, dali číšníkovi v jídelním voze podle jeho pozdější výpovědi tak vysoké spropitné, že na něj do smrti nezapomněl, a plánovali další akce.
Stopy pod uhlím
Už 20. listopadu objevila pátrací skupina amatérsky vyrobené značky. Brzy se do zorného pole vyšetřovatelů dostala i červená škodovka zapůjčená na jméno Antonína Staška. Kriminalisté zjistili, že si Stašek krátce po loupeži koupil Volhu za 103 tisíc korun, a to z peněz, jejichž původ nedokázal přesvědčivě vysvětlit.
Stašek tvrdil, že 11. listopadu jednal v Tatře Kopřivnice, a místní policie mu to zpočátku potvrdila. Kriminalisté z Uherského Hradiště si to ale jeli ověřit sami a v knize návštěv na vrátnici našli záznam i s jeho navštívenkou o den později, 12. listopadu. Dopravní policista ze Senice ho navíc poznal jako muže, kterého ráno v den vraždy viděl sedět v červené škodovce před bankou. Na šroubech, které držely značky půjčené škodovky, našli v Kriminalistickém ústavu v Praze zbytky stejné barvy, jakou byly nastříkané falešné značky.
Během domovních prohlídek 27. listopadu se ukázalo, že si pachatelé peníze schovali dost nedbale. U Staška se našly nedodělané tabulky pro další značky a v domě rodičů jeho manželky bylo pod hromadou uhlí ukryto sedmdesát tisíc korun. U Škrábala zajistili kriminalisté pětapadesát tisíc a náboje do revolveru. Bardonek si část lupu nastrkal pod koberec, do lustru a radiopřijímače.
Bardonek nakonec kriminalisty dovedl k místu, kde zahrabal revolver. Stašek se ke všemu přiznal až v lednu 1972. Všichni tři byli původně odsouzeni k trestu smrti. V odvolacím řízení soud Škrábalovi trest snížil na patnáct let. Žádosti o milost pro Antonína Staška a Svatopluka Bardonka byly zamítnuty a oba muži byli 22. listopadu 1972 popraveni.
