V listopadu 1884 se v komárovském statku na Pardubicku slavila svatba a železniční dělník Josef Englich se přiženil do rodiny Marešových. Během následujícího půlroku pod stejnou střechou zemřelo pět lidí a Englich skončil na šibenici. O dva roky později dům v dražbě koupil František Novotný, jemuž tu postupně zemřelo šest novorozenců. Dva muži se neznali, spojilo je ale místo činu, stejná šibenice a společný hromadný hrob.
První mrtví na hospodářství
Rodina Marešových vlastnila v Komárově velký statek. Třiatřicetiletá Marie Marešová ale snášela úšklebky vesnice, protože měla se svým švagrem šestiletou nemanželskou dceru Annu. Sňatek se o šest let mladším a nemajetným dělníkem z železnice se tak pro ni stal cestou, jak urovnat rodinnou pověst. Josef Englich se ve svatební smlouvě zavázal, že rodičům své ženy zaplatí patnáct set zlatých za postoupení statku. Takovou částku ale nikdy neměl, tehdejší denní mzda dělníka nedosahovala ani jednoho zlatého.
V polovině ledna 1885 zemřela Englichova tchyně Terezie. O dva měsíce později ji ve čtyřdenním rozestupu následovali prarodiče Josef a Anna. V květnu pak vydechla naposledy i šestiletá nevlastní dcera Anna. Všichni před smrtí trpěli bolestmi břicha, zvraceli a na kůži se jim objevila vyrážka. V domě tak zůstali naživu jen novomanželé Englichovi a Mariin otec Václav Mareš.
Na začátku července 1885 dostal Václav Mareš od zetě chléb s máslem. Brzy nato ho rozbolelo břicho a začal zvracet. Přivolaný dašický lékař Josef Pych pojal podezření na otravu a poslal zprávu k okresnímu soudu do Holic. Následující odpoledne dorazil na komárovský statek vyšetřující soudce Josef Waisser a umírajícího hospodáře vyslechl. „Nebylo nic, až po chlebíčku, který mi zeť Josef Englich podával,“ vypověděl Václav Mareš. Zanedlouho zemřel.
Pitva potvrdila přítomnost arseniku, lidově zvaného utrejch. Následná exhumace čtyř dříve zesnulých příbuzných prokázala stejný jed u všech obětí. Englich vinu svaloval na svou ženu s tím, že on chléb pouze podal. Četníci ale v jeho pokoji objevili schovaný arsenik. Soud Marii Englichovou osvobodil a jejího muže poslal na smrt.
Z vězení se pokusil podplatit soudce přes rodiče a po rozsudku poslal tajné dopisy. Manželku v nich prosil, aby vraždy vzala na sebe a otrávila se, rodiče zase žádal, aby jí utrejch dali. Dopisy ale skončily u soudu. V únoru 1886 ho v Chrudimi oběsil kat Jan Křtitel Piperger. Englich pod šibenicí prohlásil, že umírá nevinný.
Nový majitel z dražby
Marie Englichová zůstala sama jen s Englichovým malým dítětem a musela si hledat službu. Soud navíc na Englichovu polovinu statku uvalil zástavu tisíc zlatých na náklady trestního řízení, které měla zaplatit vdova. Požádala sice o milost, ale úřady ji odmítly a statek putoval do dražby. V roce 1887 ho koupili manželé František a Anastázie Novotní.
František Novotný se přitom krátce předtím mohl stát Mariiným manželem. Později u soudu přiznal, že mu příbuzní vdovu dohazovali, on se ale rozhodl pro Anastázii a společně s ní začal v domě hospodařit. Během následujících sedmi let se jim narodilo šest dětí, ovšem ani jedno se nedožilo více než osmnácti dnů. Lékaři do úmrtních listů postupně zapsali jako příčinu smrti zápal plic, ochrnutí mozku, katar střev nebo zánět úst. První dvě děti zemřely v letech 1888 a 1889, poslední v roce 1896.
Vztah manželů se postupně rozpadal. V září 1896 Novotný na svou ženu zaútočil vidlemi a soud ho poslal na dva měsíce do vězení. Domů už se nevrátil a přestěhoval se o několik domů dál za milenkou Marií Půverlovou. V říjnu 1897 se jim narodil syn František.
Novotný se netajil tím, že nemá děti rád, a sousedům radil, ať žádné nemají. Nádeník Jan Kolář, který na statku bydlel v podnájmu, později vypověděl o podivném rozhovoru po narození vlastního potomka. „Mezi čtyřma očima mi pověděl, že našel ve stavení po předchozím vrahovi Englichovi něco za trámem a že ví, odkud to je. A řekl, že by mi poradil, co udělat, abych neměl tolik dětí, abych se s nimi nemusel živit,“ sdělil u soudu Kolář.
Exhumace na hřbitově
Na konci března 1898 přinesla Marie Půverlová k dašickému doktoru Pychovi svého pětiměsíčního syna Františka. Chlapec měl oteklé rty, silně slinil a kůži na bradě měl žlutou a zpruzenou. O den později zemřel. Doktor Pych ihned informoval soud, protože měl podezření, že chlapci někdo vpravil do úst žíravinu, nejspíš kyselinu dusičnou. Soudní pitva to poté potvrdila.
Vyšetřovatel Eduard Kintzler vyslechl matku chlapce. Uvedla, že syna uložila do postele a odešla na pole. Doma zůstal jen Novotný. Po jejím návratu jí další syn hlásil, že malého Františka prý ofoukl vítr a má nateklou pusu. Novotný po zatčení tvrdil to samé a před soudcem si nevzpomněl ani na počet a jména svých zemřelých dětí.
Do pátrání se znovu zapojil doktor Pych a v matrikách dohledal seznam všech dětí Novotného z prvního manželství. Jejich rychlá úmrtí v jediném domě spustila lavinu. Soud nařídil exhumaci všech šesti dětských těl z komárovského hřbitova a chemický rozbor u každého z nich potvrdil přítomnost arseniku.
Porotní soud v Chrudimi shledal Františka Novotného vinným ze sedminásobné vraždy a na podzim 1898 ho odsoudil k trestu smrti. Císař František Josef I. prosbu o milost odmítl. Na konci února 1899 mu na chrudimském vězeňském dvoře nasadil oprátku kat Leopold Wohlschläger, podle Deníku syn kata Pipergera, který na stejném místě před třinácti lety popravil Josefa Englicha. Úřady těla obou komárovských travičů uložily do hromadného hrobu. Památku zavražděných dětí na komárovském hřbitově dnes nepřipomíná nic, zbytky jejich starého hrobu u zídky už dávno zarostly trávou.
