V polovině července roku 1518 zasáhla alsaský Štrasburk událost, která dodnes nedá spát mnoha historikům a lékařům. Taneční mor odstartovala jediná žena a podivnému nutkání k pohybu brzy propadly stovky dalších obyvatel. Několik měsíců trvající třeštění vyčerpávalo zúčastněné až k naprostému kolapsu a proměnilo běžný chod celého města v obrovský chaos.
Zběsilé pohyby na dlažbě
Vše začalo v úzké uličce před jedním z místních hrázděných domů, když jistá Frau Troffea vyšla ven a zničehonic začala prudce tančit. Zvláštní křečovité pohyby nedoprovázela vůbec žádná hudba a její manžel ji marně prosil o okamžitý návrat domů.
Žena vydržela v potácivém tempu téměř celý týden a přestávala pouze ve chvílích naprostého vyčerpání kvůli spánku. K podivnému počínání se velmi rychle přidaly zhruba tři desítky dalších obyvatel a během srpna se davy rozrostly na stovky zasažených jedinců.
Postižení zběsile máchali rukama a jejich těla se kymácela bez zjevného rytmu. Lidem se do oteklých nohou hrnula krev a mnozí se pohybovali v botách zcela prosáklých krví. Nemohli s vyčerpávajícím pohybem sami přestat a na rozpálených letních ulicích vládlo obrovské zoufalství. Lidé často padali k zemi celkovým vysílením nebo podléhali náhlým zástavám srdce.
Nepovedený zásah radních
Městská rada se kvůli narůstajícímu zmatku obrátila na místní lékaře. Ti podivný jev vysvětlili tehdy poměrně běžnou teorií o přehřáté krvi v mozku a jako jediné dostupné řešení doporučili nechat všechny nemocné pořádně vytančit. Radní proto nechali urychleně vyklidit obilný trh, zabavili velké cechovní síně a postavili uprostřed města speciální dřevěné pódium. K podpoře potácejících se těl najalo město zdatné muže s úkolem udržet lidi na nohou a zaplatilo profesionální pištce i bubeníky.
Tento vstřícný krok úřadů situaci celkově výrazně zhoršil. Veřejná hudební podívaná přilákala další zástupy zvědavců a nově příchozí se ze strachu před hříchem rovnou zapojovali do davového šílenství. Měšťané po čase pochopili svou hrubou chybu, veškerou hudbu na veřejnosti striktně zakázali a tanečníky nechali odvést do svatyně svatého Víta u nedalekého města Saverne.
Tam postižení dostali červené boty pokropené svěcenou vodou a do rukou malé dřevěné kříže. Na začátku září mánie po sérii společných modliteb konečně ustala.
Hledání skutečných příčin
V polovině 20. století přišla věda s teorií o masové otravě jídlem způsobené plísní paličkovice nachová. Tato cizopasná houba hojně napadá vlhké obilí a produkuje chemické látky blízce příbuzné moderním halucinogenům. Mnozí odborníci ovšem tuto konkrétní hypotézu vyvrací s velmi logickým argumentem, že zasažení lidé by po požití jedu fyzicky nedokázali tančit celé dny. Otráveným jedincům navíc chyběly typické tělesné příznaky v podobě zčernalých končetin.
Dnešní historici se přiklání spíše k závěrům o hromadném psychogenním onemocnění neboli davové hysterii. Počátek 16. století přinesl obyvatelům Alsaska obrovskou bídu v podobě krutých hladomorů, velkých záplav a vln neznámých nemocí. Zbědovaní lidé propadali absolutní panice a silně věřili ve spravedlivý boží trest za své hříchy.
Místním folklorem navíc silně rezonovala stará pověra, podle které svatý Vít trestá viníky právě neustálým křečovitým tancem. Obrovský dlouhodobý stres v kombinaci s hlubokým náboženským strachem s největší pravděpodobností vyvolal u podvyživených občanů změněný stav vědomí a absolutní ztrátu kontaktu s realitou.
_by_Pieter_Brueghel_II.jpg){kind=link}