Na náhorní plošině Rovina leží tisíce křemencových balvanů uspořádaných do pravidelných linií. Kounovským kamenům se často přezdívá český Stonehenge, odborníci se ale dodnes neshodují na jejich původu ani účelu. Zatímco část badatelů uvažuje o pravěké astronomické observatoři, podle skeptičtějších hypotéz jde o pozůstatek obyčejné zemědělské činnosti.
Objev lokality a rozpory v popisech
Pravidelných linií v lese nad Kounovem v přírodním parku Džbán na Lounsku si v roce 1934 všiml místní učitel Antonín Patejdl. Kameny prozkoumal, zaměřil a upozornil na ně památkový úřad. Podařilo se mu také zjistit, že ještě na konci devatenáctého století byl v blízkosti jedné z řad pravděpodobně zachován úplný kamenný kruh.
Křemencové kameny pocházejí ze zpevněných paleogenních písků a badatelé předpokládají, že byly posbírány přímo na místě. Výška kamenů v řadách dosahuje podle průzkumů nejvýše padesáti až šedesáti centimetrů, některé prameny nicméně zmiňují i průměrnou šířku balvanů kolem osmdesáti centimetrů.
Dostupné zdroje se rozcházejí v samotném popisu rozsahu lokality. Zatímco některé publikace uvádějí čtrnáct řad s maximální délkou 350 metrů a orientací na sever a jih, jiné zdroje popisují šestnáct řad dlouhých až 400 metrů, které jsou orientované ze severozápadu na jihovýchod. Jisté je, že areál zabírá zhruba jedenáct hektarů a na počátku osmdesátých let dvacátého století v něm výzkumníci napočítali 2240 balvanů.
Největší balvany a nepotvrzené stopy opracování
Z porostu výrazně vyčnívá jen několik málo bloků. Jejich zaměření se v sedmdesátých letech věnoval klub mladých badatelů z Rokycan pod vedením učitele fyziky Jaroslava Brejchy, kteří pojmenovali dva nejvýraznější kameny. Balvan v jihozápadní části dostal jméno Pegas podle puklin, které připomínají stejnojmenné souhvězdí. Měření z roku 1998 ukázalo, že zhruba v bodě tohoto kamene se protínají tektonické zlomy, což ukazuje na možnost vazby mezi tektonikou a rozložením řad.
Druhý výrazný kámen, vážící přibližně šest tun, nese jméno Gibbon. Zdroje se rozcházejí v původu jeho označení. Podle jedné verze odkazuje na rozhlasovou cenu Zlatý gibbon, kterou rokycanští studenti obdrželi v roce 1974. Jiné prameny uvádějí, že byl kámen pojmenován na počest britského historika Edwarda Gibbona.
Na obvodu tohoto hlavního balvanu zjistili archeologové v minulosti výřez ve tvaru rozevřeného písmene V. Ve 21. století se však existenci tohoto záměrného opracování již nepodařilo potvrdit. Balvan je nutné odlišovat od dalšího kamene v oblasti, který má pouze přírodní prohlubeň, leží v druhotné poloze u nedaleké hájovny jako krmítko pro zvěř a bývá označován jako Gibbon II.
Český Stonehenge, nebo meze polí
Zastánci prehistorické astronomické observatoře často upozorňují na rozmístění kamenů. Spojnice mezi určitými význačnými balvany totiž údajně ukazují na místa východu a západu Slunce o slunovratech nebo na postavení Měsíce. I proto se v souvislosti s Kounovem vžil populární název „český Stonehenge“.
Pravěký původ řad ale odmítl archeolog Karel Sklenář ve své knize Slepé uličky archeologie. „Srovnání s megalitickými památkami, jako jsou vztyčené balvany uspořádané do řad v Carnaku nebo do kruhu u Stonehenge, kulhá. Těmto stavbám se kounovské řady rovnat nemohou, nejen svými rozměry,“ uvedl Sklenář. Upozornil, že v západní Evropě jde o kamenné sloupy vysoké několik metrů, přes které by se pozorování oblohy provádělo podstatně snáze než přes nízké kamení u Kounova.
Sklenář nabídl hypotézu, že linie vznikly až v devatenáctém století. V té době byl lesní pozemek rozparcelován dělníkům ze schwarzenberského panství. Kameny, které lidé vybrali z nově zakládaných polí, následně vršili na jejich okraje, čímž mohly rovnoběžné řady vzniknout. Zemědělské využití plošiny potvrdila pylová analýza Vlasty Jankovské z roku 1996, jež prokázala odlesnění oblasti a pěstování žita. Samotnou dobu uložení pylu ani vzniku řad se však určit nepodařilo.
Sondy a archeologické nálezy
Rozpory panují také v dataci prvních vykopávek. Část zdrojů zmiňuje publikované výsledky žateckého muzea z února 1937, jiné materiály kladou archeologický průzkum žateckých muzejníků do září 1939. Tehdejší badatelé zjistili, že některé kameny byly záměrně upevněny v lůžkách, která tvořil půlkruh menších křemencových úlomků.
Další archeologická sondáž proběhla v roce 1976. Výzkum pod vedením Emilie Pleslové-Štikové a Jiřího Waldhausera odhalil mezi kameny stopy po orbě a v mladších půdních úrovních vydal úlomky středověké i novověké keramiky. Od července 2025 byla problematice kamenů věnována expozice v domě U Tří lip přímo v Kounově. Ani po déle než devadesáti letech bádání však neexistuje hmatatelný důkaz, který by záhadu vzniku kounovských řad definitivně objasnil.
