Charakteristické žluté „M“ je stejně rozpoznatelným znakem jako symboly pánských a dámských toalet. Při dnešní síti McDonald’s prodejen, aplikacích, reklamách a obratu impéria je skoro obtížné si představit, že i tato firma kdysi někde začínala. A přece je tomu právě 70 let, kdy sice nevznikl, ale překročil hranice kalifornského San Bernarda.
Dva bratři a Čech
Dnes slavný fastfood mohl totiž snadno skončit jen jako čistě lokální bistro. Do projektu Richarda a Maurice McDonaldových (ano, opravdu se to jmenuje po nich) se ale tehdy vložil podnikatel českého původu Ray Kroc. No, vložil, on se vložil hlavně do McDonaldu, protože v první polovině 50. let 20. století od nich celý podnik koupil.
Zázrak jménem franšíza
Koupě firmy by nebyla tak revoluční, nebýt Krocova druhého kroku. Ano, modří už vědí, protože 15. dubna 1955 otevřel Kroc první pobočku McDonald’s v Des Plaines v Illinois. Kroc jako správný byznysmen postupoval i nadále ve velkém. Za šest let od tohoto počinu disponoval všemi právy společnosti.
Původní podnik se brzy změnil na akciovou společnost kótovanou na klíčovém místě, tedy americké burze. On sám sice zemřel v roce 1984, jenže McDonald už měl tehdy pobočky po celém světě. A globální fenomén rychlého občerstvení byl na světě. Růst pokračoval, v roce 2007 překročil počet míst 30 tisíc, v roce 2021 pak 40 tisíc.
Fenomén fastfoodu
Právě KFC a McDonald’s si lidé spojují s principem fastfoodu nejvíc. Obě značky se tak staly už synonymem rychlého stravování, takže i jiné prodejny mohou být slangově zvány „mekáčem“. Prvenství v oboru ale nemá ani jeden z řetězců, princip fastfoodu je ještě o tři dekády starší. Loni tím pádem oslavil století.
Samotný mechanismus se neliší a nabírá více podob. Objednáte si z předem připravené nabídky, která nečeká na vaši objednávku, ale je neustále vyráběna „do zásoby“. Objednávka je bleskově přidána a obvykle do minuty se můžete pustit do rychlého, často však nezdravého jídla. Může jít o pevné obchody, případně pouliční stánky s pizzou „do ruky“ nebo klasickými párky v rohlíku.
Jak to začalo aneb Člověk s vizí
Na počátku tentokrát nebylo slovo, ale spíš myšlenka nenápadného kuchaře Walta Andersona. Tento potomek švédských imigrantů měl základní vlastnost nevydržet na jednom místě. V Evropě tehdy zuřila první světová a on pracoval v kuchyni v Kansasu. Šlo o vznětlivého člověka, který jednou naštvaně praštil obracečkou do skoro syrového bifteku.
Dcera popravené Milady Horákové Jana Kánská (92) žije v USA. Matku nemohla ani naposledy obejmout
V další vteřině se ale zarazil a chvíli se díval na plochou placku masa. Právě totiž stvořil základ amerického hamburgeru. Je otázka, nakolik historce věřit, nicméně podobně měly vzniknout brambůrky. Hamburger byl tehdy vlastně biftek na chlebu, ale Anderson jim vtiskl podobu, kterou mají dodnes.
Žemle a mleté maso
Byl to Anderson, kdo zkusil mleté hovězí a dal ho mezi půlky sladké žemle. On nechal pečivo nasát šťávu masa a přidal k němu cibulku. Jeho počin mu přinesl takovou popularitu, že si v pětatřiceti otevřel vlastní pojízdný stánek s výdejním pultem a malým grilem. To bylo v roce 1916.
Jeho snažení si posléze všiml realitní agent Edgar „Billy“ Ingram, který poznal potenciál tohoto konceptu. Přes některé počáteční společenské diskuse pokračoval a svůj podnik stylizoval do podoby hradu. Během září 1921 tak vznikla restaurace s bílými věžičkami a skoro Disneyovským cimbuřím. A otevřel White Castle, první fast food na světě.
Půl století s Chalupáři: Nejvyšší honorář dostal Menšík, „Hanino kazení“ i nezapomenutelné líbaní
Zdroje: MinutoveZpravy, AmericaComesAlive, KMUW
