Představte si devatenáctiletou dívku, která tvrdí, že mluví s anděly, a na základě těchto rozhovorů vede armádu proti největší velmoci světa. Dnes by skončila na uzavřeném oddělení psychiatrie s diagnózou těžké psychózy a hrstí léků na nočním stolku. Ve středověké Francii se ale Jana z Arku stala národní hrdinkou, kterou nakonec nezničily hlasy v její hlavě, ale politická mašinérie. Moderní medicína však případ Panny orléanské otevírá znovu a neurologové přicházejí s teorií, která vysvětluje záři, kterou viděla, či zvonění, které slyšela.
Hlasy přicházely zprava
Vše začalo v zahradě jejího otce v Domrémy. Bylo jí pouhých třináct let, když poprvé uslyšela promluvit archanděla Michaela. Jana z Arku popisovala fyzický zážitek, který byl stejně reálný jako kámen, na kterém seděla. Hlasy světců, ke kterým se později přidaly svatá Kateřina a Markéta, k ní promlouvaly pravidelně a dávaly jí jasné instrukce.
Mladá Francouzka se s tím svěřila až inkvizitorům během svého procesu v Rouenu. Její výpovědi jsou detailní a pro neurology představují pokladnici symptomů. „Slyšela jsem ten hlas po pravici, směrem ke kostelu, málokdy ho slyším, aniž by ho doprovázelo světlo. To světlo přichází ze stejné strany jako hlas,“ uvedla do soudního protokolu v roce 1431.
Právě tento detail o světle a směru zvuku je indicií, která možná odemyká staletou záhadu. Pokud by šlo o klasickou schizofrenii, halucinace by pravděpodobně neměly takto konzistentní fyzikální doprovod. Jana navíc popsala, že hlasy často přicházely ve chvíli, kdy zněly kostelní zvony.
Diagnóza po šesti stoletích
Italští neurologové Giuseppe d’Orsi a Paolo Tinuper z Univerzity v Bologni se rozhodli podívat na Janiny vize optikou současné vědy a jejich závěry publikované v odborném časopise Epilepsy & Behavior bourají mýtus o šílenství. Podle jejich studie netrpěla schizofrenií, ale vzácnou formou epilepsie. Konkrétně jde o idiopatickou parciální epilepsii se zvukovými projevy.
Tato porucha způsobuje, že pacient slyší zvuky nebo hlasy, a co je zásadní, záchvaty mohou být spouštěny specifickými zvukovými podněty, například právě zvoněním zvonů, které Jana zmiňovala. „Viděla jsem je tělesnýma očima tak jasně, jako vidím vás,“ řekla svým soudcům, což přesně odpovídá stavům, kdy epileptický výboj v mozku vyvolá komplexní audiovizuální halucinaci. Nejspíš tedy nešlo o bludy choré mysli, ale o „chybu v elektrickém vedení“ mozku, kterou její hluboce věřící mysl interpretovala jako boží poselství.
Chyba v matrixu skeptiků
Teorie o duševní chorobě má ale jednu zásadní trhlinu, na kterou upozorňují historici i vojenští stratégové. Člověk trpící neléčenou schizofrenií nebo těžkou psychózou je obvykle dezorientovaný, neschopný dlouhodobého plánování a sociálně dysfunkční. Jana z Arku byla pravý opak. Během stoleté války prokázala neuvěřitelný taktický talent, dokázala zorganizovat logistiku pro tisíce vojáků a její předvídavost na bojišti děsila anglické generály.
Její intelektuální převahu dokazuje i samotný proces v Rouenu. Čelila desítkám vzdělaných teologů a právníků, kteří se ji snažili nachytat do logických pastí, ale ona jim unikala s uměním ostříleného diplomata. Když se jí ptali, zda je ve stavu milosti, což byla teologická past a pokud by řekla ano, zhřešila by pýchou, pokud ne, přiznala by vinu, odpověděla geniálně: „Pokud nejsem, kéž mě tam Bůh uvede, a pokud jsem, kéž mě tam Bůh zachová.“
Tohle nebyla odpověď šílence. Byla to odpověď vysoce inteligentní ženy, která věděla, že hraje o život. Schizofrenik by se v křížovém výslechu takto sofistikované poroty pravděpodobně zhroutil během hodiny. Jana vydržela měsíce psychického nátlaku a manipulace.
Konec v plamenech
Nakonec to nebyly hlasy ani epilepsie, co ji stálo život. Byla to chladná politika. Angličané potřebovali zpochybnit korunovaci Karla VII., a nejlepší cestou bylo prohlásit tu, která mu na trůn pomohla, za kacířku a čarodějnici. Hranice na náměstí v Rouenu uhasila život dívky, která možná slyšela zvuky způsobené zkratem v temporálním laloku, ale jejíž činy změnily mapu Evropy.
O osudech dalších osobností si můžete přečíst ZDE.
