Záhady dávných civilizací obvykle hledáme v horkém písku afrických pouští nebo hluboko v neprostupných džunglích. Polské pyramidy přitom stojí doslova jen kousek od našich hranic a svým stářím hravě překonávají ty egyptské o celá dvě tisíciletí. Archeologové díky moderním technologiím odkrývají prastaré hrobky mocných šamanů i stopy po zvláštních magických rituálech.
Kámen a hlína uprostřed lesů
Obří monumenty z období čtvrtého tisíciletí před naším letopočtem připomínají na první pohled spíše podivně podlouhlé zarostlé kopce. Zkušení archeologové v nich ale velmi brzy rozpoznali důmyslné architektonické útvary s pravidelným půdorysem a naprosto ohromujícími rozměry.
Ty největší polské pyramidy dosahují úctyhodné délky téměř dvou set metrů a na výšku měří kolem čtyř metrů. Základna obvykle přesně směřovala na východ a zužující se protáhlý konec plynule klesal do tvaru dlouhého ohonu směrem k západu.
Dávní stavitelé museli při budování prokázat neuvěřitelné organizační schopnosti a vynikající praktickou znalost astronomie. K navršení jediné takové mohyly bez problému spotřebovali tisíce metrů krychlových hlíny a obrovské kamenné bloky. Ty nejhmotnější pískovcové balvany osazené na čelní východní straně hrobky vážily i deset tun. Těžké kusy horniny lidé tehdy zvedali pomocí jednoduchých dřevěných pák a důmyslně je fixovali menšími úlomky do naprosto stabilní kolmé polohy.
Poslední odpočinek vyvolených
Pradávná společnost fungovala spíše na rovnocenných základech a vybudování takto gigantických památníků si zasloužili jen skutečně výjimeční jedinci. Uvnitř podlouhlých valů badatelé po důkladném průzkumu nacházejí stopy po exkluzivním pohřbu ústřední postavy celého společenství.
„Na čele megalitické mohyly byly vztyčeny největší balvany o hmotnosti několika set kilogramů až několika tun,“ popsal architektonické detaily pro polskou agenturu PAP vedoucí průzkumu Artur Golis z Univerzity Adama Mickiewicze. Každá nová kmenová generace takto poctila svého uznávaného vůdce nebo vysoce postaveného šamana zbrusu novou pietní stavbou.
Zesnulý vždy spočíval hluboko v zemině na zádech s nohama pečlivě nasměrovanýma k hlavnímu východnímu vchodu. Vycházející slunce a jeho každodenní zrod zjevně hrály v tehdejších náboženských představách naprosto stěžejní roli.
Samotné kosterní pozůstatky se vlivem vlhkého a kyselého lesního prostředí do dnešních dnů zachovaly jen velmi zřídka. Archeologové však v podzemí neustále objevují bohatou posmrtnou výbavu tvořenou luxusními měděnými ozdobami a perfektně hladkými kamennými sekerami. Mrtvý bojovník či vážený kněz odcházel na onen svět štědře vybaven vším potřebným pro svou další neznámou existenci.
Odhalené stopy rituálních drog
Velmi fascinující objevy se týkají specifické keramiky doprovázející pochované kmenové hodnostáře. Archeologové na lesních nalezištích opatrně vyzdvihli drobné hliněné nádobky nápadně připomínající uzavřenou hlavičku vlčího máku. Tvarová podoba s touto psychoaktivní rostlinou vede experty k silné domněnce o záměrném využívání opia k navození hlubokých stavů změněného vědomí. Tyto rozlehlé komplexy s velkou pravděpodobností fungovaly jako živá komunitní centra a posvátná shromaždiště pro konání důležitých rituálů.
Využití mohutných kamenných staveb nemuselo nutně končit u okázalého pohřbívání elitních příslušníků kmene. Doktorka Agnieszka Matuszewska ze Štětínské univerzity vidí v těchto monumentálních dílech také praktické a v krajině dobře viditelné hraniční ukazatele spravovaného území.
Většinu těchto cenných historických staveb vzal v uplynulých staletích čas a místní venkované opracované kameny bohužel rozebrali na stavbu svých vlastních obydlí. Určitou část ještě nedotčených hrobek poblíž polských vesnic Wietrzychowice nebo Dolice nyní týmy odborníků objevují v hustém porostu hlavně díky milimetrově přesným datům z leteckého laserového skenování.
