Ani nelze spočítat, kolik let neúspěšně probíhalo pátrání po místě posledního odpočinku Ježíše Krista, které by odpovídalo biblickým textům. Italský tým archeologů nyní pod světoznámou bazilikou v Jeruzalémě objevil pozůstatky starověké krajiny spojené s příběhem, jehož ústřední postavou je právě Ježíš Kristus a jeho zmrtvýchvstání. Nálezy překvapivě kopírují dobové spisy a odhalují detaily staré dva tisíce let. Odborníci našli stopy zahrad i původních hrobek vytesaných přímo do skály.
Skrytá krajina pod kostelem
Rozsáhlý průzkum probíhal pod jeruzalémským chrámem Božího hrobu původně kvůli rutinnímu restaurování historické podlahy. Během závěrečných fází prací narazili odborníci z římské univerzity Sapienza na velmi nečekané uspořádání podzemního terénu. Hluboko pod základy samotného kostela objevili rozlehlý opuštěný lom starý přes dva tisíce let. Některé jeho části zasahovaly až dvacet stop do hloubky a byly tehdejšími obyvateli záměrně zasypány zeminou pro zemědělské využití. Odborníci na místě odkryli přímo obdělávané pozemky a stopy po prastarých zahradách.
Na dně starého lomu objevili zbytky olivovníků a vinné révy z období kolem třiatřicátého roku našeho letopočtu. Pěstování plodin v těsné blízkosti vytesaných skalních hrobů patřilo v tehdejším Jeruzalémě k naprosto běžné praxi. Výzkumníci se tak domnívají, že odkrytý prázdný hrob je skutečně tím dlouho hledaným posvátným místem, kam bylo tělo po ukřižování uloženo a odkud měl Ježíš vstát z mrtvých.
Shoda s biblickými texty
Získaná data nabídla zajímavou shodu s dochovanými biblickými texty. Evangelium podle Jana podrobně popisuje zahradu ležící v blízkosti místa ukřižování. Uprostřed této zahrady se měla nacházet nová hrobka vytesaná do skály. Další prameny upřesňují polohu pohřebiště za městskou branou. Opuštěný lom přesně takové vymezení splňuje. Navíc i odpovídá topografii tehdejšího Jeruzaléma. Italští vědci navíc odkryli řadu hrobů zasazených přímo do kamenného masivu. Tím potvrdili zmínky ze spisů tehdejších autorů Matouše a Lukáše.
Nové důkazy propojily staletí staré příběhy s hmatatelnou realitou v terénu. „Evangelium zmiňuje zelenou plochu mezi Kalvárií a hrobkou a my jsme tato obdělávaná pole identifikovali,“ upřesnila dále archeoložka k nalezeným souvislostem. Přítomnost zemědělské půdy v místech pohřebních komor dává smysl i z historického hlediska. Lidé v prvním století běžně využívali okraje měst k zakládání rodinných hrobek a pěstování základních plodin. Propojení těchto prvků na jednom místě vytváří silný obraz o tehdejším způsobu života.
Zásahy římských vládců
Na celkové podobě místa se výrazně podepsali pozdější římští vládci. Císař Hadrián nechal ve druhém století postavit nad jednou konkrétní komorou mohutnou kamennou stavbu. O dvě stě let později nařídil císař Konstantin tento objekt kompletně rozebrat a zničit. Jeho dělníci celou lokalitu vykopali a dotyčnou hrobku pečlivě oddělili od ostatních podzemních prostor. Přímo nad ní vybudovali novou křesťanskou svatyni. Tu začaly okamžitě navštěvovat davy poutníků z širokého okolí a místo se stalo cílem náboženských cest.
Znalost o přesné lokaci se předávala mezi prvními generacemi věřících velmi dlouhou dobu. Konstantinova matka Helena podnikla mezi lety 326 a 328 cestu do Svaté země a do Říma přivezla zprávy o umístění prázdné hrobky. Podle italských vědců spočívá hlavní význam objevu v potvrzení lidské oddanosti po stovky let. „Skutečným pokladem, který odhalujeme, je historie lidí, již toto místo vytvořili vyjádřením své víry,“ shrnula výzkum vedoucí týmu. Hmatatelné stopy na kamenech objektivně prokazují snahu celých generací chránit tento konkrétní prostor.
