Příběh Mary Elizabeth Jenkins Surratt fascinuje historiky i laickou veřejnost už více než sto padesát let. Z nenápadné majitelky penzionu se stala první žena popravená americkou federální vládou. Její jméno navždy zůstane spojené s atentátem na prezidenta Abrahama Lincolna. Kolem jejího usvědčení dodnes panují pochybnosti.
Budování života v Marylandu
Narodila se poblíž města Waterloo v Marylandu. Od útlého dětství získala na tehdejší dobu velmi kvalitní vzdělání. Ve dvanácti letech nastoupila do katolické školy a víra ji provázela celým dalším životem. V sedmnácti letech se provdala za Johna Harrisona Surratta a přivedla na svět tři děti. Manželé společně vybudovali hospodu s hotelem v nově vznikající obci Surrattsville. Po požáru původního domu museli začínat znovu a rodina se brzy začala potýkat s finančními problémy.
Ovdovělá matka zůstala na správu majetku i splácení dluhů po roce 1862 zcela sama. Podnikání v Marylandu ji vyčerpávalo a rozhodla se pro razantní životní změnu. Hostinec pronajala bývalému policistovi Johnu Lloydovi a přesídlila do Washingtonu. V novém domově kousek od Fordova divadla si pak otevřela vlastní penzion. Pronajímání pokojů jí mělo zajistit klidnější živobytí i potřebný stabilní příjem.
Společnost ve washingtonském penzionu
Měšťanský dům se brzy stal místem setkávání lidí se sympatiemi ke Konfederaci. Mezi pravidelné návštěvníky a nájemníky patřil herec John Wilkes Booth i jeho známí George Atzerodt a Lewis Powell. Skupina pod střechou penzionu spřádala plány na únos a pozdější vraždu hlavy státu. Majitelka domu se v jejich společnosti pohybovala denně a podle dostupných pramenů se zajímala o časté schůzky neznámých mužů. Svěřila se dokonce svému synovi s pocity nejistoty ohledně dění za zavřenými dveřmi.
Zlom nastal 14. dubna 1865 v den plánovaného atentátu. Dopoledne si pronajala kočár a vyrazila na cestu do svého bývalého hostince v Marylandu. Pronajímateli Lloydovi předala malý balíček od Bootha s vojenským dalekohledem. Zároveň mu dala pokyn k přípravě uschovaných střelných zbraní a zásob whisky pro večerní návštěvníky. Právě tato cesta a předání instrukcí se později staly hlavním bodem obžaloby u vojenského soudu.
Výslechy a soudní řízení
O tři dny později zaklepali na dveře jejího washingtonského domu vyšetřovatelé. Během jejich návštěvy se u prahu objevil spiklenec Powell s výmluvou na domluvené kopání okapů. Surratt se hájila špatným zrakem a tvrdila policii, že muže vidí poprvé v životě. Vyšetřovatelé jejím slovům neuvěřili a okamžitě ji převezli k detailnímu výslechu na centrálu. Brzy nato skončila ve věznici Old Capitol po boku dalších podezřelých.
Před devítičlenným vojenským tribunálem ji zastupovala dvojice velmi mladých a zcela nezkušených právníků. Samotný proces pak stál především na výpovědích dvou mužů z jejího bezprostředního okolí. Bývalý policista Lloyd proti ní vypovídal až po mimořádně krutém mučení zavěšením za palce u rukou. Nájemník Louis Weichmann zase později tvrdil, že ho k usvědčující výpovědi donutila vláda pod hrozbou trestu. Všichni obžalovaní si na začátku července vyslechli verdikt viny.
Pět členů poroty podepsalo žádost o prezidentskou milost a změnu trestu na doživotní vězení. Prezident Andrew Johnson ji podle svých slov nikdy nedostal na stůl a popravě nezabránil. Dva dny po vynesení rozsudku byla Surratt oběšena na nádvoří věznice Arsenal. Do posledních chvil trvala na své naprosté nevině a za její záchranu se před popravištěm přimlouval i samotný Powell.
V areálu dnešní pevnosti Fort McNair lidé dodnes údajně vídají postavu v černých šatech se svázanýma rukama.
.jpg){kind=link}