Nenaplněné ambice dokážou člověka dohnat k naprosto zoufalým činům. Sen o kariéře uznávaného diplomata se u mladého muže jménem Čingis Junus-ogly Rzajev proměnil v touhu po pomstě a uznání. Jeho nesmyslný plán nakonec stál život přes osmdesát nevinných cestujících. Tragédie letounu TU-104A z května 1973 natrvalo změnila pravidla v celém sovětském civilním letectví.
Odmítnutí na elitní škole
Mladík z Ázerbájdžánské sovětské socialistické republiky měl o svých schopnostech velmi vysoké mínění. Chtěl se stát významným diplomatem a neochvějně věřil ve svou výjimečnost. Sebevědomě vyrazil na přijímací zkoušky na prestižní Státní institut mezinárodních vztahů do Moskvy. U zkušební komise narazil na tvrdou realitu. Neovládal žádný cizí jazyk a velké problémy mu dělala i samotná ruština.
Přijetí se pochopitelně nekonalo a zklamaný muž se musel vrátit k práci řadového dělníka na stavbě silnic. Svého snu se ovšem nehodlal vzdát. Známí ho popisovali jako člověka, který o vysněné diplomatické kariéře mluvil tak často, až to bylo pro všechny okolo k nevydržení. Neúspěch ho nakonec přivedl k myšlence utéct do maoistické Číny. Bláhově věřil, že tamní režim jeho obrovský talent ocení. Vztahy obou zemí se přitom tehdy nacházely na bodu mrazu.
Zručný tvůrce výbušnin
Během povinné vojenské služby působil u ženistů a získal tam velmi dobré znalosti o fungování trhavin. K výbušným látkám měl snadný přístup i při stavbě silnic. Domů si postupně tajně odnosil zhruba šest kilogramů nebezpečného materiálu. Využil svou zručnost a sestrojil si vlastní trhavinový pás se speciálním odpalovacím mechanismem.
Tento důmyslný systém fungoval na reverzním principu. Výbušninu neaktivovalo zmáčknutí tlačítka, ale uvolnění tlaku na spínač. Pokud by muž držel tlačítko stisknuté, nic by se nestalo. Jakmile by prst povolil, následovala by okamžitá exploze. S takto připravenou výbavou vyrazil v květnu 1973 do Irkutsku.
Zásah v oblacích
Cílem jeho plánu se stal vnitrostátní let do Čity. Dopravní letoun Tu-104A odstartoval ve tři hodiny ráno místního času s dvaasedmdesáti pasažéry a devítičlennou posádkou. Bezpečnostní kontroly tehdy na letištích neexistovaly. Šest kilogramů trhaviny tak muž pronesl na palubu úplně bez povšimnutí.
Vysoko v oblacích vyzval letušku k vyřízení vzkazu do pilotní kabiny. Žádal okamžitou změnu kurzu a let do vytoužené Číny. Pokusil se k pilotům dostat osobně, narazil ovšem na zamčené dveře. Na palubě letu se shodou okolností nacházel jednadvacetiletý policista v civilu Vladimir Jožikov. Dostal se sem na poslední chvíli jako náhrada a podle platných pokynů měl bránit letadlo před podobným útokem.
Následky fatálního výstřelu
Policista po muži s výbušninou vystřelil a zasáhl ho do zad. Smrtelně zraněný pachatel ztratil vědomí a jeho prst povolil tlak na spínač. Následoval masivní výbuch, který roztrhal trup letadla ve výšce 6500 metrů. Stroj nadobro zmizel z radarů a pátrací vrtulníky později objevily už jen roztroušené trosky na ploše deseti hektarů.
Kriminalisté skládali identitu pachatele velmi složitě a tvář museli rekonstruovat z úlomků lebky. Úřady celou tragédii před veřejností okamžitě utajily. V tehdejším tisku nevyšla ani jediná řádka. Pozůstalí se se svými blízkými nesměli důstojně rozloučit a urny s popelem obdrželi až po několika měsících. Katastrofa vedla k zavedení plošných bezpečnostních kontrol na všech sovětských letištích.
