Maďarský klempíř Béla Kiss působil na počátku 20. století jako oblíbený soused a zábavný společník. Za maskou amatérského astrologa se ovšem skrýval sériový vrah, který připravil o život desítky žen. Jeho temné tajemství odhalila až první světová válka a objev plechových sudů. Spravedlnosti nakonec dokázal navždy zmizet.
Oblíbený soused s temným tajemstvím
Když se Béla Kiss v roce 1900 přistěhoval se svou ženou Marií do Cinkoty nedaleko Budapešti, stal se velmi rychle vyhledávaným členem místní komunity. Sousedé k němu rádi chodili na večírky a on je ohromoval svými znalostmi historie nebo okultismu. Sousedská idylka skončila zjištěním nevěry jeho manželky. Podvedený muž ji podle vyšetřování ještě téže noci doma spoutal a utopil v připraveném sudu s metanolem.
Spolu s ní odstranil i jejího milence. Správci domu tvrdil, že v sudech skladuje zásoby benzínu pro případ války. Sousedům zase vyprávěl smyšlenou historku o útěku své ženy s jiným mužem.
Lákavé inzeráty v novinách
Zlomený manžel si zanedlouho začal hledat nové partnerky prostřednictvím novinových seznamovacích inzerátů. Často při tom vystupoval pod falešným jménem Hoffmann a zaměřoval se výhradně na kuchařky, domácí služky a starší osamocené ženy bez příbuzných. Lákal je na vidinu společného sňatku a mnohem lepší budoucnosti. Díky svému šarmu si získával jejich plnou důvěru a postupně se zmocňoval všech jejich úspor. Důvěřivé ženy za ním přijížděly domů s vidinou nového života, po velmi krátké době ale vždy záhadně zmizely neznámo kam.
Celé dění v domě zůstávalo naprostým tajemstvím i pro lidi z jeho nejbližšího okolí. Dokonce ani jeho vlastní hospodyně Jánosmé Jakubcová neměla o ničem sebemenší ponětí. Sousedé si sice všímali většího pohybu žen, ale žádná se v domácnosti nezdržela déle než pár dnů. Hospodyně dostala přísný zákaz vstupovat do jedné z místností a majitel domu se vždy postaral o to, aby zůstala bezpečně zamčená. Nikdo z obyvatel vesnice tehdy neměl podezření, že sympatický klempíř před zraky svého okolí vraždí ženy pro peníze a schovává je na svém dvoře.
Šokující nález na zahradě
Po vypuknutí první světové války narukoval jako dobrovolník do armády a lidé v obci se prý každý den modlili za jeho bezpečný návrat. Zlom v celém příběhu přišel až po dvou letech. Majitel domu Márton Kresinszky chtěl před vypršením nájemní smlouvy provést nutné opravy a domnělé zásoby benzínu předat nedostatkem trpící armádě. Při otevření jednoho ze sudů ho čekalo obrovské překvapení. Uvnitř leželo tělo mrtvé ženy. Přivolaná policie objevila na dvoře dalších sedm vzduchotěsně uzavřených sudů a v každém z nich ukrytou další oběť.
Vyšetřovatelé následně prohledali celý dům a narazili na zmíněnou zamčenou místnost. Uvnitř objevili knihy o jedech a anatomii spolu s obsáhlou korespondencí od neuvěřitelných 174 žen. Podle pozdějších historických záznamů se policii ozvaly desítky příbuzných, kteří postrádali své blízké. Odborníci museli složitě identifikovat nalezené ostatky, protože některá těla byla v sudech ukryta už několik let. Společenské postavení obětí z řad služek způsobilo, že jejich dlouhodobé zmizení často nikoho neznepokojovalo.
Útěk před spravedlností
Zodpovědný vyšetřovatel Károly Nagy okamžitě kontaktoval armádu s žádostí o urgentní zatčení podezřelého muže. V říjnu se policii dostala do rukou zpráva, že hledaný voják leží se zraněním v bělehradském vojenském lazaretu. Zatykač už na něj ale nedosáhl. Na místě ležela pouze mrtvola úplně jiného muže a masový vrah mezitím beze stopy zmizel. Oficiální vojenské záznamy sice později uváděly, že zemřel na tyfus ve Valjevu v Srbsku, kvůli nebezpečí nákazy ale jeho tělo nikdo neidentifikoval a skončilo v neoznačeném hromadném hrobě.
Skutečný osud muže z Cinkoty zůstává dodnes obestřen tajemstvím. Nejasnosti kolem jeho konce pomohly vytvořit legendu, kterou rychle přiživil dobový tisk. Šířily se neověřené zkazky o jeho vstupu do francouzské cizinecké legie, věznění v Rumunsku i smrti na žlutou zimnici v dalekém Turecku. V 30. letech ho měl dokonce poznat na ulici newyorský policista, ale ani toto svědectví nepřineslo žádný reálný důkaz. Přesný počet jeho obětí a konec životní cesty tak zůstávají navždy ukryté v minulosti bez šance na definitivní rozřešení.
