Bývalý zdravotník Petr Zelenka si odpykává doživotní trest za sérii vražd v havlíčkobrodské nemocnici. Padesátiletý muž se do historie české kriminalistiky zapsal podáváním smrtících dávek heparinu bezbranným pacientům. Dnes tráví dny ve valdické věznici péčí o malou zahrádku a luštěním křížovek.
Smrtící injekce na konci směny
Zelenka pracoval na anesteziologicko resuscitačním oddělení od roku 1998. Původně vystudoval střední zemědělskou školu v Jihlavě a záchranářskou nástavbu v Brně. V předchozích zaměstnáních ve zdravotnictví nevydržel dlouho a čelil propouštění kvůli absencím a nespolehlivosti. V roce 2005 si nakonec doplnil maturitu v oboru všeobecná zdravotní sestra a počátkem následujícího roku se stal vedoucím sesterských směn.
Právě na jaře roku 2006 začal pacientům v bezvědomí a umělém spánku podávat lék na ředění krve. První pravděpodobnou obětí se stal osmašedesátiletý muž v polovině června. Zelenka si počínal velmi obezřetně a injekce aplikoval cíleně před koncem své služby. Komplikace spojené s masivním krvácením tak musela řešit až nastupující směna. Z pozdějšího vyšetřování vyplynulo celkem sedm dokonaných vražd a deset dalších pokusů.
Rozvrh služeb jako hlavní střípek
Na neobvyklé množství případů krvácení upozornil primář oddělení Pavel Longin. Situaci začal pečlivě sledovat a všiml si shody mezi úmrtími a rozpisem služeb svého podřízeného. V září odjel Zelenka na třítýdenní dovolenou a podezřelá úmrtí na oddělení rázem ustala. Do práce se vrátil 24. září a hned podal další pacientce injekci.
O den později se primář obrátil na vedení nemocnice a Zelenka dostal vzápětí výpověď. Policie se do případu vložila až koncem října a nemocnice čelila silné kritice za pozdní nahlášení. V té době už pachatel nastoupil na chirurgické oddělení do jihlavské nemocnice a o celé situaci zarytě mlčel. Skutečný posun ve vyšetřování nastal až koncem listopadu po nástupu nového kriminalisty.
Zatčení a hledání motivu
Kriminalisté pro něj přijeli 1. prosince 2006 přímo na jeho nové pracoviště. Hned v prvních dnech po zadržení se s ním ve vazbě setkal duchovní Petr Kobiela z Církve adventistů sedmého dne. Zadržený se podle jeho slov celý chvěl a chvílemi usedavě plakal. Znalci u něj posléze neodhalili žádnou duševní poruchu a konstatovali plnou odpovědnost za spáchané činy.
Vrchní soud v Praze mu uložil nejpřísnější možný trest. Podle verdiktu pramenilo jeho jednání ze vzrušení z vyvolané krizové situace a následné aktivity nemocničního personálu. „Od začátku tvrdil, že jeho motivem bylo soupeření s lékaři,“ uvedl kriminalista Michal Hynek pro CNN Prima NEWS.
Své oběti si pečlivě vybíral mezi bezvládnými pacienty. Ti se totiž nemohli probíhajícímu útoku nijak bránit. Kriminalisté ho podezřívali ještě z dalších tří vražd, ale tyto případy soud po uložení doživotí odložil.
U soudu dostal prostor k závěrečné řeči, ve které se snažil obhájit své pohnutky. Sám prý nedokázal pochopit, proč k podávání léku vůbec přistoupil. „Snažil jsem se vyjádřit lítost, kterou jsem prožíval nad každým člověkem,“ vypověděl s tím, že jeho skutečné pocity potlačila kampaň v tisku i samotní soudní znalci.
Přístupem odborníků se cítil zrazen a ztratil prý schopnost se k čemukoliv dalšímu vyjadřovat. Důrazně také odmítl tvrzení, že by chtěl mařit práci svých nadřízených a dokazovat si nad nimi jakoukoliv převahu. Vztahy na oddělení od primáře po řadové kolegy totiž považoval za dlouhodobě dobré a kamarádské.
Život za vysokou zdí
Soudní proces měl obrovský dopad na rodinu vraha. Otec Bohumil ho po celou dobu navštěvoval a po počátečním velkém váhání se přidala i jeho matka. S ní měl od dětství mimořádně blízký vztah a otcova výchova byla naopak velmi přísná.
Odloučení od lidí snášel Zelenka těžce už ve vazební věznici, kde duchovního poprosil o držení za ruku kvůli obrovské touze po obyčejném lidském kontaktu. Sám se zapřísahal absencí úmyslu zabíjet a dávkování heparinu sváděl na řešení vlastních psychických potíží.
Nyní si trest odpykává ve věznici ve Valdicích. Za mřížemi odsouzený výrazně pohubl a pravidelně užívá léky na uklidnění. Své dny tráví neustálým probíráním detailů své kauzy s návštěvami. Sepsání vlastních pamětí ovšem rezolutně odmítá.
Vedení věznice mu povolilo malou zahrádku, kde pečuje o květiny a pěstuje zeleninu. O podmínečné propuštění si může teoreticky požádat po třiceti letech za mřížemi, tedy nejdřívě v roce 2038.
