V roce 1968 vytvořil americký etolog John B. Calhoun pro myši skutečný ráj na zemi. V dokonalém prostředí měla zvířata dostatek potravy i bezpečí a těšila se pevnému zdraví. Tento mimořádný experiment zvaný Universe 25 měl testovat chování populace v ideálních podmínkách. Skončil však naprostým kolapsem celé komunity a smrtí všech jedinců.
Dokonalý ráj se mění ve vězení
Calhoun pro svůj velkolepý projekt postavil obrovskou ohradu s mnoha patry a stovkami pohodlných hnízdících boxů. Dovnitř následně vypustil čtyři páry pečlivě vybraných zdravých myší. Zvířata měla volný přístup k čisté vodě a výživným granulím. Žila ve stoprocentním bezpečí před jakýmkoliv predátorem a vnitřní prostor byl chytře navržen pro pohodlný život téměř čtyř tisíc jedinců.
Populace začala zpočátku velmi strmě růst a zvířata si užívala dostatek všeho. Každých pětapadesát dní se počet obyvatel ohrady zdvojnásobil. Myši s nadšením objevovaly nové prostory a zakládaly rodiny v naprostém klidu luxusního ubytování.
Počáteční idyla však narazila na své limity kolem třístého patnáctého dne. Růst kolonie se zničehonic prudce zpomalil. Většina atraktivních obytných boxů byla obsazena silnými samci a vznikla poměrně pevná společenská hierarchie.
Mnoho mladých jedinců ztratilo ve společnosti své uplatnění a byli vytlačeni na samotný okraj. Starší generace myší žila extrémně dlouho díky dokonalé absenci nemocí a trvale blokovala prostor nově narozeným potomkům. Uvnitř utopie tak začalo velice brzy docházet ke zvláštním změnám v běžném zvířecím chování.
Ztráta přirozených instinktů
Vytlačení samci se postupně stáhli do středu celé ohrady. Tam trávili čas v letargii a občas naprosto bezdůvodně napadali jeden druhého. Tito jedinci ztratili veškerý zájem o páření nebo běžnou sociální interakci. Alfa samci naopak začali být silně agresivní a tvrdě napadali samice i novorozená mláďata přímo v hnízdech. Celý zavedený systém myšího města se začal hroutit jako domeček z karet.
Myší samice pod extrémním tlakem stresu přišly o své přirozené mateřské pudy. Svá mláďata často opouštěly hned po porodu nebo je samy rovnou zabíjely. Míra úmrtnosti novorozených myší v některých přeplněných sektorech přesáhla 90 procent.
Zvířata se navíc shromažďovala v obrovských počtech na jednom místě kolem centrální potravy a vedlejší krmítka zůstávala zcela prázdná. Běžný sociální kontakt přestal fungovat a nahradilo ho jen zmatené přecházení stísněným prostorem. Poslední plně zdravá mláďata se narodila kolem šestistého dne trvání celého projektu.
Nastupuje generace krásných
V závěrečné fázi experimentu nastoupila zcela nová skupina zvířat. „Myši měly všechno, přesto jejich společnost naprosto zkolabovala,“ popsal podivný úkaz Calhoun v dobovém článku pro magazín Science. Tito jedinci se naprosto izolovali od zbytku rozpadající se společnosti a etolog je začal označovat jako krásné. Vyhýbali se veškerým probíhajícím bojům o území a zcela vynechali rozmnožování. Věnovali se výhradně konzumaci potravy a zdlouhavé péči o vlastní srst.
Jejich srst působila díky neustálé péči nesmírně zdravě a dokonale hladce. Myši však ztratily jakoukoliv schopnost komunikovat s ostatními příslušníky svého druhu. „Zvířata přišla o veškeré dovednosti reagovat na běžné sociální podněty a zcela se odpojila od reality,“ doplnil autor projektu ve svých poznámkách.
V kolonii žilo v tu chvíli přes dva tisíce myší a luxusní prostor stále nabízel dostatek místa i jídla pro další nové generace. Samice ovšem trvale zastavily reprodukci a populace začala nezadržitelně stárnout. Poslední obyvatel umělého města uhynul tisící pětistý osmdesátý osmý den od začátku experimentu.
Odkaz pro lidskou společnost
Calhoun po skončení projektu aplikoval své poznatky na lidskou populaci. Podle jeho teorie vede zajištění absolutního blahobytu ke ztrátě smyslu existence. Jakmile tvorové získávají vše zcela snadno a bez boje o přežití, přichází o základní motivaci k jakékoliv činnosti.
Fyzické potřeby zvířat byly sice stoprocentně naplněny, ale jejich psychika se pod tímto náporem snadného života zcela zhroutila. Ztráta základních sociálních rolí vedla k totálnímu rozpadu celé funkční komunity.
Moderní psychologové přistupují k těmto starým výsledkům z konce šedesátých let s velkou opatrností. Odborníci velmi často upozorňují na obrovské rozdíly mezi myší a lidskou adaptabilitou. Lidé přece jen disponují mnohem složitějšími nástroji pro řešení sociálního tlaku a dokážou si vytvářet zcela abstraktní životní cíle.
Přemíra luxusu a hluboká sociální izolace ve velkých moderních městech ovšem občas přináší velice podobné symptomy celkového odcizení. Tento unikátní vědecký pokus tak dodnes funguje jako fascinující případová studie o hranicích únosnosti v dokonalé společnosti.
![Yoichi R Okamoto, White House photographer [1]](https://commons.wikimedia.org/wiki/File:CalhounJ.JPG){kind=link}