Odpoledne roku 1954 začalo pro obyvatele americké Alabamy zcela obyčejně. Ann Elizabeth Hodges ale o pár hodin později zažila něco naprosto nevídaného. Do jejího obývacího pokoje totiž prorazil střechou meteorit a zasáhl ji přímo během odpočinku na gauči. Z poklidného života na maloměstě se rázem stala celonárodní senzace s překvapivě nepříjemnými osobními následky.
Nečekaný budíček v obývacím pokoji
Poslední listopadový den po poledni podřimovala čtyřiatřicetiletá Američanka ve svém domě ve městě Sylacauga. Byla přikrytá silnou vrstvou dek a společnost jí dělala pouze matka. Náhle se ozvala ohlušující rána. Střechou domku proletěl tmavý kámen o váze téměř čtyř kilogramů a vytvořil ve stropě širokou díru.
Vesmírný úlomek se odrazil od velké dřevěné konzole rádia a narazil přímo do boku spící ženy. Na těle jí okamžitě vyskočila obrovská tmavá modřina ve tvaru ananasu. Obě ženy si v první chvíli myslely, že se zřítil komín a dům se plní prachem z cihel. Jakmile si na podlaze všimly podivného zuhelnatělého kamene, okamžitě zavolaly policii i hasiče.
Rychlé lékařské vyšetření a zabavení kamene
Pád vesmírného tělesa neušel ani obyvatelům v širokém okolí. Lidé na obloze pozorovali ohnivou kouli a slyšeli obrovskou explozi. „Pamatuji si, jak ten objekt letěl po obloze a nechal za sebou bílou stopu. Pak se ozvala ohromná rána a objevil se černý kouř,“ zavzpomínal po letech jeden ze sousedů. Většina svědků se zprvu domnívala, že jde o havárii malého letadla.
Na místo brzy dorazil místní lékař Moody Jacobs. Pečlivě prohlédl masivní modřinu na boku i oteklou ruku, žádná vážnější vnitřní zranění ale nenašel. Rozhodl se převézt pacientku na několik dní do nemocnice. Chtěl ji ušetřit obrovského mediálního tlaku a rozruchu kolem jejího domu.
Kámen si ještě týž den odvezla americká armáda na leteckou základnu. Odborníci rychle potvrdili jeho mimozemský původ. Manželé Hodgesovi se s konfiskací nechtěli smířit a trvali na jeho vrácení. „Mám přece dost důkazů, že ta věc spadla do mého domu,“ hájila svá práva poškozená žena. Úřady nakonec ustoupily a vzácný nález rodině po čase opravdu vrátily.
Soudní tahanice a ztráta zájmu kupců
O vlastnictví se velmi brzy přihlásila majitelka pronajatého domu Birdie Guy. Trvala na tom, že meteorit spadl na její pozemek a automaticky jí tak patří. Celá věc se vyřešila mimosoudním vyrovnáním, kdy rodina majitelce zaplatila pět set dolarů v hotovosti. Manžel Eugene pevně věřil, že prodejem nebeského kamene snadno a rychle zbohatnou.
Nabídky se zpočátku hrnuly a částky se šplhaly k pěti tisícům dolarů. Soudní spory o majetková práva celý proces prodeje zdržely o celý rok. Po uplynutí této dlouhé doby opadl zájem veřejnosti a žádný seriózní kupec se už neobjevil.
Druhý den po události našel místní farmář Julius McKinney na prašné cestě další úlomek stejného meteoritu. Tento muž měl mnohem více štěstí i přímější přístup k prodeji. Nález obratem prodal Smithsonovu institutu a za utržené peníze si pořídil nové auto a vlastní dům.
Smutný odkaz a darování unikátu
Hlavní aktérka celého příběhu podobné štěstí neměla. Celostátní publicita a neustálé hádky o peníze se těžce podepsaly na jejím psychickém i fyzickém zdraví. Začala trpět vážnými nervovými problémy a její vztah s manželem se postupně nenávratně rozpadal.
Hodges se nakonec rozhodla udělat za celou událostí definitivní tečku. Proti vůli svého muže darovala meteorit Alabamskému přírodovědnému muzeu za symbolickou částku. Manželství to nezachránilo a pár se po deseti letech rozvedl. Život první zdokumentované osoby zasažené meteoritem skončil poměrně brzy. Zemřela o osm let později na selhání ledvin v místním pečovatelském domě ve věku dvaapadesáti let.
