Dřevěná plachetnice Mayflower se do dějin zapsala jako plavidlo, které na podzim roku 1620 přivezlo k břehům Nového světa první trvalé osadníky. Na palubě třicetimetrového trojstěžníku se tehdy tísnilo 102 cestujících odhodlaných začít na druhém konci světa od nuly. Úmorná cesta rozbouřeným oceánem položila základy dnešních Spojených států. Krev původních pasažérů dodnes koluje v žilách hollywoodských hvězd, amerických prezidentů i jednoho významného československého politika.
Nebezpečná cesta přes oceán
Plachetnice vyplula z anglického přístavu Plymouth 16. září 1620. Skupina převážně odpadlíků od anglikánské církve původně mířila k ústí řeky Hudson. Cestu těmto lidem financovali bohatí londýnští kupci a posádka měla před sebou dlouhé týdny na otevřeném moři. Uprostřed oceánu zasáhla plavidlo silná bouře a vážně ohrozila úspěch celé mise.
„Do horních částí zatékalo, ohnulo se a prasklo břevno uprostřed lodi,“ popsal dramatické chvíle ve svých análech pozdější guvernér kolonie William Bradford. Řada důstojníků trvala na okamžitém návratu do Evropy. Zkušený kapitán Christopher Jones situaci vyhodnotil jinak a vydal rozkaz poškozené břevno na místě opravit.
Zubožená posádka tak mohla pokračovat a spatřila vytouženou pevninu 9. listopadu. Přistání u mysu Cape Cod zapříčinilo velmi špatné počasí a rozsáhlé navigační omyly. Blížící se tuhá zima donutila unavené námořníky zakotvit a neriskovat další plavbu. Vyslaná skupina mužů prozkoumala okolí a našla relativně bezpečný přístav. Přímo v den vánočních svátků spustila loď kotvy v nově založené kolonii nazvané Plimoth.
Mrazivé zimní měsíce a krutá daň
Cestující strávili první měsíce nového života uvězněni přímo v podpalubí. Prostor se velmi brzy přeměnil v provizorní špitál. Drsné podmínky si na osadnících vybraly obrovskou daň a na jaře následujícího roku žila už jen zhruba polovina z původního osazenstva. Oběti nejčastěji podlehly kurdějím, tyfu nebo zákeřným souchotinám.
Zesnul mezi nimi i první guvernér kolonie John Carver. Tento muž počátkem dubna upadl do hlubokého kómatu a už se z něj nikdy neprobral. Zbylých třiapadesát přeživších muselo vytvořit stabilní základ zbrusu nové populace. Ti nejsilnější vybudovali první trvalé osídlení a nesli od té doby označení Otcové poutníci.
Slavní potomci amerických osadníků
Z rodu vzpomínaného Williama Bradforda vzešel o staletí později úspěšný herec Clint Eastwood a zakladatel lifestylového magazínu Playboy Hugh Hefner. Pasažér Francis Cooke dorazil do Ameriky zcela sám a platil za hlavní šedou eminenci nově vznikající osady. Cooke patřil k autorům pravidel tamního soužití a v jeho rodokmenu figurují hned dva američtí prezidenti. Konkrétně jde o Franklina Delano Roosevelta a George Bushe staršího. Svůj rodinný původ k němu váže i slavná herečka Jane Fonda.
Velmi zajímavou pokrevní linku zanechal na novém kontinentu lodník John Alden. V kolonii se oženil s Priscilou Mullinsovou a úspěšně vychovali deset dětí. Jejich rodová linie vede přímo k Marilyn Monroe a herci Zacu Efronovi.
Pasažér Richard Warren spatřil americkou pevninu mezi vůbec prvními lidmi. V Novém světě prožil pouhých osm let. V jeho mimořádně rozvětveném rodokmenu najdeme zpěvačku Taylor Swift, herce Richarda Gera či spisovatele Ernesta Hemingwaye.
Ke jménu Edwarda Winslowa se váže původ wrestlera a herce Johna Ceny a geny po učenci Williamu Brewsterovi zdědila herečka Katharine Hepburnová. Zpěvačka Avril Lavigne odvozuje svůj původ od osadníka Stephena Hopkinse.
Kořeny k pasažérům trojstěžníku nečekaně sahají také do československé historie. Charlotta Garrigue Masaryková pocházela z váženého rodu spojeného přímo s těmito úplně prvními americkými osadníky. Zásluhou její osoby sdílel pokrevní pouto s Otci poutníky i někdejší ministr zahraničí Jan Masaryk.
Dřevo z aukce a návrat na vlnách
Na jaře roku 1621 vyrazilo zotavené plavidlo na zpáteční cestu do Evropy. Znovu převáželo komodity jako sůl, chmel, víno a dřevo na zavedených obchodních trasách mezi Anglií, Francií a Norskem. Lidskou posádku transportovala loď Mayflower pouze při své jediné historické misi. Na podzim roku 1621 kapitán Jones zemřel a příběh dřevěného trojstěžníku se chýlil ke svému definitivnímu konci. Povědomí o lodi postupně sláblo. Jméno lodi ve svých textech vynechal i guvernér Bradford.
Až na jaře roku 1624 prohlásili dědicové plavidlo za nepoužitelné. Historické prameny zmiňují prodej zbytků lodi na palivové dřevo v běžné aukci za cenu sto dvacet osm liber. Původní podoba lodi se v historické paměti naštěstí uchovala. Přesná plně funkční replika pojmenovaná Mayflower II vznikla ze starého anglického dubu o více než tři staletí později. V dubnu 1957 vyrazila na plavbu v plně dobovém režimu a po pětapadesáti dnech úspěšně zakotvila. Replika u amerických břehů kotví dodnes.
