Vojenský pilot Oldřich Pelčák patřil k nejlepším letcům své doby a bez potíží zvládl náročný výcvik v moskevském Hvězdném městečku. O tom, že na oběžnou dráhu nakonec nepoletí, se dozvěděl pouhé dva dny před startem lodi Sojuz. Historicky prvním československým kosmonautem se tak místo něj stal Vladimír Remek. Změna plánu na poslední chvíli ale zkušeného pilota neodradila a v kokpitu letadel strávil další desítky let.
Náročný výběr pro let do kosmu
Příběh tuzemské cesty na oběžnou dráhu začal v roce 1976 povoláním osmdesáti vojenských pilotů na speciální lékařské prohlídky. Hustým sítem testů prošli úspěšně pouze čtyři muži. Patřili mezi ně Vladimír Remek, Oldřich Pelčák, Michal Vondroušek a Ladislav Klíma.
První dva jmenovaní nakonec odjeli do Hvězdného městečka nedaleko Moskvy. Zde absolvovali po boku kolegů z Polska a tehdejší Německé demokratické republiky tvrdý mnohaměsíční výcvik. Pelčák se na let připravoval v posádce s Nikolajem Rukavišnikovem. Remek utvořil dvojici s velitelem Alexejem Gubarevem.
Zklamání těsně před startem
Rozhodnutí o finálním složení posádky padlo podle organizace Paměť národa pouhé dva dny před odletem v březnu 1978. Československá komise tehdy určila pro start do kosmu Vladimíra Remka. O důvodech této volby kolovala řada dohadů a spekulací. Roli mohl hrát fakt, že Remkův otec byl Slovák a matka Češka.
Zvažovalo se také soupeření sovětských institucí, protože Rukavišnikov na rozdíl od Gubareva nepocházel z vojenského prostředí. „My měli samé jedničky, oni tak dvojky, trojky. Navíc já měl daleko větší zkušenosti než Rukavišnikov,“ popsal tehdejší situaci Gubarev.
Politické pozadí mezinárodního programu
Let československého občana do vesmíru v rámci programu Interkosmos měl jasné politické souvislosti. Často se vnímal jako projev přátelství mezi Československem a Sovětským svazem nebo určitá kompenzace za srpnovou okupaci.
Československo tehdy dostalo v programu přednost před dalšími zapojenými státy. „Protože to by byl pěkný bordel, kdyby dřív letěli Němci, kteří prohráli válku,“ vysvětlil Pelčák před lety časopisu Týden. Českoslovenští vědci se navíc v té době významně podíleli na vesmírném výzkumu. Dodali přístroje pro dvacet jedna specializovaných družic.
Návrat do kokpitu vojenských letadel
Pelčák svůj osud nesl velkoryse a veřejně ztráty životní šance nelitoval. Bral situaci jako vojenský rozkaz. Po návratu z Hvězdného městečka se krátce objevil na prvomájovém průvodu a poté se okamžitě vrátil k létání.
Zastával různé velitelské funkce a působil jako zkušební pilot. Po revoluci v roce 1989 patřil k pilotům předvádějícím letecké umění v západních zemích. Létání se věnoval až do odchodu do penze v roce 1999. Celkově nasbíral na různých typech letadel úctyhodných 3500 letových hodin. Letectví zůstalo doménou i pro jeho rodinu. Jeden syn se stal dopravním pilotem a dcera pracuje jako letuška. Oldřich Pelčák zemřel na začátku října roku 2023 ve věku devětasedmdesáti let.
