Symbolem vynikající atletiky, především běhu, je pro Čechy Emil Zátopek. Ještě před touto sportovní legendou ale poznal svět někoho jiného. Byl židovského původu, jmenoval se Oskar Hekš a svůj rekord zaběhl během olympiády v Los Angeles. Maratonu, který zvládl v rekordním čase 2:41:35 se účastnilo 28 běžců, Hekš obsadil osmé místo.
Velký, ač bez medaile
Spolu se Zátopkem je právě Hekš jediným maratoncem naší historie, který tuto disciplínu v rámci olympijských her zvládl v první desítce. I když se nedostal na medailové pozice, jeho úspěch není o nic menší. V Los Angeles tehdy panovalo obrovské vedro a proti Hekšovi stála světová sportovní elita.
Předurčen na dráhu
Hekš přišel na svět 10. dubna 1908 v Rožďalovicích na Nymbursku. Byl druhým synem v židovské rodině Bedřicha a Žofie Hekšových. K běhu ho předurčilo už to, že se narodil 12 let po maratonské premiéře novodobé olympiády. Jeho cvičnou tratí se stala cesta do školy. Běhával do městečka asi patnáct kilometrů daleko a chtěl tam být vždy včas.
Od roku 1927 už je hlášen v Praze, o rok později se mu otevřela cesta ke skautingu. Tam začal sportovat ještě více, hodně ho bavily právě dlouhé tratě. Na nich byl od začátku tvrdým soupeřem i pro mnohem starší kamarády. Právě maraton ho ale lákal nejvíc, inspiroval ho právě příběh posla, který od bitvy u Marathónu přinesl do Athén slova o vítězství.
První reálné úspěchy
Jeho prvním závodem byly tři kilometry „Napříč Prahou“, konkrétně od sv. Václava přes Náměstí republiky a most do Veletržní třídy. Startoval za skauty, neuměl si ale ještě dobře rozvrhnout síly. Krátce po startu se proto rychlým tempem vyčerpal. O poznání lepší byl maraton ze 14. června 1929. Tam Hekš startoval za atletický Pedestriánský klub Vinohrady a získal titul mistra republiky.
Los Angeles a triumf
Olympiáda v USA byla pro české sportovce problematická kvůli financím. Náklady na jednotlivce byly asi 15 000 Kčs a na stát doléhala hospodářská krize. Nakonec pomohla židovská obec, která pomohla sprinteru Andreji Engelovi a právě Hekšovi. „To, čemu jsem nechtěl věřit, se stalo skutkem. Vybrali mě, abych reprezentoval Československo na olympiádě. Napsat, že se mi splnilo velikánské životní přání, to je málo,“ reagoval běžec.
Boj proti Berlínu a konec
Proti zneužití sportovního svátku režimem se bojovalo už od roku 1933. Hekš seděl v jednom z výborů, které vznikly pro přeložení olympiády, aby neprobíhala v režii nacistů. Místní organizace ho ale v úsilí nepodpořila, jako pořadatele viděla Mezinárodní výbor. Hekš si tak svou nekompromisností znepřátelil jak samotné nacisty, tak i sportovní funkcionáře.
Za svůj původ i boj proti režimu zaplatil v roce 1941, kdy byl určen do Terezína na práce k vybudování židovského ghetta. První transporty totiž odvážely hlavně mladé a silné muže, kteří měli sílu na to vybudovat celé zázemí. V Terezíně nakonec zůstal až do září 1943, kdy byl převezen do Osvětimi, kde 8. března 1944 skončil v plynové komoře. Nebylo mu ani 36. Koncentrační tábory ukončily život více jak padesáti sportovců z dvanáctky zemí a osmnácti sportů.
