Byl to obyčejný chlap z vesnice na Přerovsku. Pracoval rukama, držel slovo a věřil, že i v těžkých časech má člověk pomáhat druhým. Vladislav Hadaš zaplatil za tuhle víru vlastním životem. Před 72 lety skončil na pankráckém popravišti jako „zrádce lidu“. Dnes se k němu vracejí historici i pamětníci.
Cesta k vojenské uniformě
Vladislav Hadaš přišel na svět 28. května 1923 ve Skaličce na Přerovsku. Byl z rolnické rodiny, která držela při sobě a věřila v poctivou práci. Vyučil se zedníkem, řemeslem, které tehdy znamenalo jistotu. Jenže přišla válka a s ní totální nasazení. Mladého Hadaše poslali pracovat pro říši, on ale utekl a zbytek okupace přežil ve skrýši. Když pak válka skončila, dobrovolně se přihlásil k armádě a stal se vojákem z povolání.
Když se v říjnu 1950 dostal do vojenské trestnice v Opavě, měl před sebou nové prostředí. Střežil politické vězně, mezi nimi i hrdinu RAF Josefa Brykse. „Napojil se na některé lidi a s jejich pomocí pomáhal odsouzeným vězňům,“ řekl pro ČT24 historik z Ústavu pro studium totalitních režimů Libor Svoboda. Hadaš prý Bryksovi propašoval dopisy pro manželku do Velké Británie.
Když se dozorce změnil v odbojáře
V létě 1952 Hadaš skončil u armády a nastoupil jako dělník do národního podniku Průmstav. Tam potkal Bohumila Jakubka a Antonína Harazima. Tři muži si rychle porozuměli a rozhodli se, že proti režimu budou bojovat i mimo kasárna. Vznikla malá odbojová skupina, která chtěla poškodit státní statky a traktorové stanice.
Do jejich činnosti se však zapojila Státní bezpečnost. „Byla to skupina, kterou mělo z velké části pod kontrolou okresní oddělení StB v Opavě. Rozhodlo se do skupiny poslat i dva své příslušníky, kteří měli hrát úlohu odbojářů ze Slovenska,“ vysvětlil Svoboda. Tito agenti skupinu provokovali k akcím, které by ji usvědčily. Když Hadaš a jeho kolegové zjistili, že jde o past, rozhodli se jednat. Jednoho z agentů zastřelili, druhý přežil a udal je.
Proces jako divadlo pro veřejnost
Státní bezpečnost okamžitě připravila politický proces, který měl ukázat sílu režimu. Z malé skupiny udělala součást neexistující organizace s názvem Národní jednota odboje. V červnu 1953 se tak konal proces, který připomínal spíš divadelní inscenaci. Obžalováno bylo deset lidí.
Vladislav Hadaš, Bohumil Jakubek a Antonín Harazim dostali trest smrti. Historikové dnes připomínají, že obvinění byla účelově nafouknutá. Hadaš se podle archivních záznamů bránil klidně a bez hysterie. Věřil, že pravda nakonec vyjde najevo. Jenže v tehdejším Československu to byla víra slepá.
Poprava
Poprava proběhla 30. října 1953 ve věznici na Pankráci. Těla rodinám nikdy nevydali. Památku Vladislava Hadaše dnes připomíná symbolický hrob na čestném pohřebišti v pražských Ďáblicích. V archivu bezpečnostních složek leží jeho spis. Ten, který ho měl kdysi vymazat, ale paradoxně jeho příběh uchoval.
.png){kind=link}