V červnu 1990 zůstala na radiátoru dámské toalety brněnské Pedagogické fakulty ležet sportovní taška s doklady. Patřila devatenáctileté studentce a reprezentantce v biatlonu Janě Krkoškové, jejíž nehybné tělo leželo poblíž. Podezřelého sice policie zadržela už druhý den, muž měl ale stejnou krevní skupinu jako oběť. Případ poprvé v Československu rozhodla metoda analýzy DNA z kapek krve a odsouzený vrah si v únoru 1993 ve vězení vzal život.
Krevní kapky na kachličkách
Budovou fakulty prošlo to ráno 27. června 1990 přes osmdesát lidí. Nikdo z nich si nevšiml ničeho zvláštního. Způsob provedení činu lékaře a vyšetřovatele překvapil svou agresivitou. Útočník dívce zasadil jednatřicet bodných a řezných ran a její tělo zohavil. Napadání pokračovalo i ve chvíli, kdy se pobodaná oběť snažila z místa utéci.
Vše nasvědčovalo tomu, že motivem činu byl intimní útok. Práci na místě komplikoval fakt, že šlo o frekventované dámské toalety s obrovským množstvím nejrůznějších biologických stop. Na kachličkách stěn ale zůstaly zvláštní krvavé kapky. Působily dojmem, že si pachatel při útoku poranil dlaň a od krve si ji oklepal.
Hned druhý den ráno si kriminalisté dojeli pro šestadvacetiletého Milana Lubase. Bydlel nedaleko, měl pohnutou minulost a jeden z vyšetřovatelů se s ním už dříve profesně setkal. Lubas v roce 1981 ještě jako mladistvý putoval za mříže za znásilnění. Krátce po propuštění pak sledoval z hromadné dopravy ženu a zničehonic jí na ulici pořezal tvář břitvou.
Dostal šest a půl roku a v lednu 1990 ho na svobodu dostala plošná prezidentská amnestie. Zpráva o zabití nadějné sportovkyně přímo na půdě univerzity mezitím v Brně vyvolala vlnu pobouření.
Kalhoty v hrnci se saponátem
Policisté Lubase zadrželi u jeho družky. Na pravé ruce měl obvázanou dlaň a domů podle výpovědi partnerky dorazil bosý. Do policejního auta pak nastoupil bez bot. Policistům k tomu řekl jen to, že neví, jak je to možné. Družce předtím tvrdil, že obuv prohrál v sázce. Jeho džíny a ponožky už namočila do hrnce s vodou a saponátem, přesto na nich zůstaly použitelné biologické stopy.
Lubas svou vinu vytrvale odmítal. Ke zranění na ruce nejdřív uvedl, že se pořezal o plech na stavbě. Soudní lékaři takový mechanismus po prohlídce zcela vyloučili, a tak zadržený změnil výpověď. Tvrdil, že ho napadl neznámý muž nožem, ale odmítl prozradit, kde k potyčce došlo. Vzápětí přišla rána pro kriminalisty. Oběť i podezřelý měli totožnou krevní skupinu, takže nebylo možné běžným způsobem určit, čí krev na kachličkách vlastně zůstala. Obhájce okamžitě požádal o propuštění svého klienta z vazby.
Během pobytu ve vazební cele se Lubas nepřímo doznal jinému obviněnému. Hledal u něj rady k obhajobě a řekl mu, že si chtěl v budově fakulty nožem otevřít dveře kanceláří. Spletl si prý dveře, vešel na dámské záchody a uviděl na radiátoru ležet tašku. Umístění sportovní tašky s doklady přitom podle Miloslava Jedličky znala pouze policie a skutečný vrah.
První analýza v Československu
Vyšetřovatelům pomohla oděvní expertiza. Pod nehty oběti se zachytila vlákna, která odpovídala Lubasově oblečení, a na jeho oděvu se naopak našla vlákna z oděvu zavražděné. Kriminalisté se navíc rozhodli k tehdy výjimečnému kroku a požádali o pomoc bratislavského genetika Vladimíra Feráka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského.
Na jeho katedře se v té době prováděla analýza lidské DNA pouze experimentálně, odborníci ale nakonec souhlasili. Zhruba po čtyřech měsících dostali policisté z Bratislavy třístránkový posudek, který případ definitivně zvrátil. Výsledky analýzy jasně potvrdily, že krev na fakultě patřila Lubasovi a stopy na jeho ponožkách pocházely od Jany Krkoškové.
Krajský soud v Brně poslal recidivistu na třiadvacet let do vězení se zvýšenou ostrahou. Lubas se k vraždě oficiálně nikdy nepřiznal a po zamítnutí odvolání spáchal 4. února 1993 sebevraždu. Údajně těžce nesl, že se od něj odvrátili i ostatní spoluvězni.
Případ tak pomohla uzavřít tehdy nová genetická metoda v těsném sousedství místa, kde se celý obor zrodil. Brněnská Pedagogická fakulta totiž stojí jen několik set metrů od kláštera, v jehož zahradách prováděl své pokusy s křížením hrachu Gregor Mendel.
