V listopadu 1994 se dva muži z Teplicka pojistili na dva miliony korun pro případ tragického úmrtí a začali shánět cizí tělo. Podle sbírky kriminalistických případů jej chtěli upravit jako oběť dopravní nehody a převést na něj svou identitu. Soud jednoho z nich potrestal za podvod. Druhý muž v roce 1995 skutečně zemřel a odsouzený komplic se peněz z pojišťovny dožadoval žalobou.
Podvod podle scénáře z devadesátek
V listopadu 1994 přišli dva muži z Teplicka s plánem, jak rychle zbohatnout. Sepsali životní pojistku pro případ tragického úmrtí na celkovou částku dva miliony korun. K výplatě peněz potřebovali jediné. Cizí mrtvolu.
Podle záznamů ze sbírky kriminalistických případů JUDr. Miloslava Jedličky se muži zcela vážně snažili lidské tělo sehnat. Plánovali ho naaranžovat tak, aby zranění vypadala jako následky dopravní nehody. Na mrtvého chtěli převést svoji vlastní identitu a zinkasovat peníze. Záměr jim nevyšel a případ zamířil k soudu.
Pojistné podvody platily za jeden z fenoménů devadesátých let. Samostatný trestný čin pojistného podvodu ale český trestní zákon zavedl až od 1. ledna 1998, kdy novela vyhověla pojišťovnám. Jeden z mužů byl odsouzen za podvod. Jeho komplic pak v roce 1995 skutečně zemřel. Podle Jedličkovy sbírky kuriozit nebyly okolnosti jeho smrti vyjasněny. Odsouzený muž podal k soudu žalobu a dožadoval se vyplacení dvou milionů korun za svého mrtvého společníka.
Historický předobraz z Moravy
Nápad Tepličanů nebyl v kriminální historii první. Na podzim roku 1911 se o totéž pokusil Ladislav Toman na jižní Moravě. Ten svůj plán ovšem dotáhl až do konce. Kvůli vidině vysoké vyplacené pojistky zavraždil stolařského pomocníka z Vídně, aby úřadům podstrčil jeho tělo místo svého.
Toman pracoval jako šofér a znetvořil obličej oběti k nepoznání, aby mrtvého nikdo neidentifikoval. Tělo pak oblékl do svých vlastních šatů a do kapes mu vložil své osobní dopisy. Rodina měla vyinkasovat peníze a on sám se dál vydával za mrtvého. Soud v Uherském Hradišti ho v červnu 1912 poslal na šibenici. Trest mu úřady později změnily na doživotní žalář.
Vrah jako obmyšlená osoba
České pojišťovny řešily podobné snahy i v novém tisíciletí. V říjnu 2000 uzavřel muž životní pojištění na milion korun a dalších devět set tisíc pro případ smrti. Peníze měl po tragédii dostat R. Š. Místo nešťastné náhody ale následovala předem naplánovaná vražda. R. Š. se dohodl se svým bratrem a pojištěného muže společně zabili tak, aby smrt vypadala jako úraz.
Za vraždu dostal pachatel pravomocný trest. Následovaly soudní pře o to, komu připadne pojistka. Pojišťovna peníze nevyplatila, proto ji zažalovala dcera zesnulého. Nejvyšší soud nakonec rozhodl, že peníze ze životní pojistky nemůže zinkasovat vrah oběti, někomu ze zúčastněných ale vyplaceny být musí.
Na stejném principu stavěl svůj plán také M. H. z Jičínska. Sjednal životní pojistku na vyhlédnutého muže a slíbil komplici, že se o peníze po jeho smrti rozdělí. Při druhém pokusu o vraždu podali oběti kávu se sedativem a nechali ji havarovat v autě. Muž nehodu přežil jen s povrchovým zraněním, manželé ho ale nakonec zavraždili. Vrchní soud jim později zmírnil doživotní tresty na 30 a 28 let. M. H. dostal osmiletý trest.
Fingované smrti kvůli penězům se objevují i v zahraničí. V Indii policie zatkla muže, který za pomoci dvou kamarádů předstíral vlastní smrt. Přátelé sehráli roli rodičů a cizí tělo s rozdrceným obličejem úřadům identifikovali jako svého syna. V Británii se zase John Darwin snažil o vyplacení částky přesahující v přepočtu 15 milionů korun. Po pěti a půl letech ho i s manželkou poznali lidé v Panamě. Oba potrestal soud šesti a půl lety za mřížemi.
