Ve čtvrtek 23. ledna 1997 zavládl v Loděnici u Berouna polední klid. Padesátiletá pokladní měla ve spořitelně pauzu a dveře pobočky byly zamčené. Krátce nato vjela na plácek před budovou starší odcizená škodovka a s pískotem brzd zastavila. Vyskočili z ní dva muži v kuklách a samopalem rozstříleli zámek. Střely prošly dveřmi a ženu smrtelně zranily. Z pobočky si pachatelé odnesli 83 tisíc korun, otevřeného trezoru s půlmilionovou hotovostí si ale vůbec nevšimli.
Střelba přes zamčené dveře
Muži s kuklami na hlavách ihned po výstupu z auta vystřelili dávku ze samopalu do vzduchu, aby zastrašili případné svědky, a následně namířili zbraň ráže 7,62 milimetru přímo na zámek hlavních dveří, který chtěli odstřelit. Průrazná munice prošla dveřmi až do interiéru, kde zasáhla pokladní do nohou.
Lupiči rozbitým vchodem vtrhli dovnitř, přeskočili přepážku a krvácející ženu nechali ležet na zemi. Z nejbližšího šuplíku v pultu horečně vysypali 83 100 korun. Další zásuvku s penězi ovšem minuli. Otevřeného trezoru, ve kterém leželo půl milionu korun, si v rychlosti vůbec nevšimli. Pak z pobočky utekli.
Pár minut po jejich odjezdu dorazily na místo první policejní hlídky a záchranná služba z Berouna. Zdravotníci poskytli těžce zraněné ženě první pomoc a převezli ji do nemocnice. Přes snahu chirurgů však o několik hodin později zemřela. Nepřežila šok z masivní ztráty krve.
Ohořelé auto a odměna
Kriminalisté objevili kradenou škodovku o několik kilometrů dál. Pachatelé ji odcizili den před akcí, kousek za obcí ji podpálili a přesedli do připraveného únikového auta. Česká spořitelna brzy nato vypsala na jejich dopadení odměnu 250 tisíc korun.
Policie tušila, že takový útok mají na svědomí lidé z podsvětí. Vyšetřovatelé prověřovali trestané osoby a snažili se předejít tomu, aby pachatelé kvůli nízkému zisku neudeřili brzy znovu. Nakonec se dostali na stopu sedmačtyřicetiletému Pavlu Č. a sedmadvacetiletému Davidu S.
Dva roky po přepadení stanuli oba muži před Krajským soudem v Praze. Pavel Č. čelil obžalobě z loupeže, vydírání, krádeže a nedovoleného ozbrojování. Svou vinu popíral i v několik desítek minut dlouhé řeči. „Nemám s tím nic společného,“ uvedl u soudu. Senát ale jeho obhajobě neuvěřil a poslal ho na čtrnáct let do vězení. David S. dostal jedenáct let. Tresty vzápětí potvrdil i Vrchní soud v Praze.
Změna jména na svobodě
Pavel Č. strávil za mřížemi pět let. Pražský městský soud mu pak legálně přerušil trest, aby mohl ve vinohradské nemocnici podstoupit operaci srdce. Dozorci ale při prohlídce jeho cely našli seznam vyšetřovatelů, státních zástupců a svědků z celého případu.
Dva lidé ze seznamu podle policie začali dostávat znepokojivé telefonáty a podle policie také písemně vyhrožoval krajskému státnímu zástupci. Na svobodě pak zamířil na obecní úřad, kde si zažádal o úřední změnu jména. Úředníci mu vyhověli, a když si pod novou identitou požádal o vydání cestovního pasu, policie zasáhla.
Soud nařídil jeho okamžitý návrat do věznice. Detektivové z odboru boje proti organizovanému zločinu ho zadrželi a objevili u něj dvě plynové pistole s náboji. Další lékařskou péči už dostával ve vězeňské nemocnici, odkud ho na vyšetření vozila policejní eskorta.
