Spojení Rudolfinská Praha vyvolává obrazy alchymistů, magie a záhad skrytých všem na očích. Dvůr císaře Rudolfa II. umí zkrátka stále rozproudit naši představivost. Stejně tak poutá zájem jak profesionálních historiků, tak laiků a nadšenců z různých oborů. Obecnou představu vytvořila dvojice komedií Martina Friče, kde je Rudolf II. naivním podivínem.
Haštalská ulice
Zmíněný úkryt všem na očích je však v současnosti realitou. Například v Haštalské ulici je možné navštívit původní alchymistickou dílnu právě z doby Rudolfa II. Právě tady míchali tehdejší alchymisté elixír mládí, nebo vytvářeli šém pro Golema. Místo navštěvoval třeba Tadeáš Hájek z Hájku, Bavor mladší Rodovský z Hustiřan či věhlasný Rabbi Löw.
Dům je zanesen na seznamu UNESCO a samotná dílna byla objevena po povodních v roce 2002. Následně prošla citlivou rekonstrukcí, dnes v ní tak najdete i bylinné elixíry vyrobené podle původních postupů z 16. století.
Ochránce učenců
Povinnosti správy říše Rudolfa II. brzy unavily. Státní agendu tak svěřil do rukou svých ministrů. Pak se uzavřel do Pražského hradu, kde se až do konce života svobodně věnoval svým studiím a koníčkům. První lekce v umění alchymie dostal od Tadeáše Hájka z Hájku, který byl také jeho osobním lékařem. Všichni alchymisté měli však u něj jistotu vřelého přijetí.
Podle jeho životopisců patřil Rudolf mezi šťastné majitele kamene mudrců. To mělo potvrdit i 84 metrických centů zlata a 60 stříbra ve formě cihliček, které se po jeho smrti našly v jeho laboratoři.
Zlatý věk Prahy
Předchozí skutečnosti by sváděly k tomu, že se zemi tehdy muselo dařit zle, když se panovník věnoval jen těmto aktivitám. Právě jeho vláda byla však označována „zlatým věkem“ země. I dnes se o Praze mluví jako o zlaté, nicméně není jasné, odkud se přívlastek vzal. Například u proslulé Zlaté uličky to mohlo být „zlato“ splašků, které tu běžně teklo po dlažbě.
Panuje i názor, že důvodem byly pozlacené věžičky, kterých tu najdeme více jak 350. Z tohoto období každopádně zůstaly i ulice pojmenované po čtyřech základních kovech – tedy Zlatá, Stříbrná, Železná. Bronzová už není, její existence se ale dá předpokládat.
Tradiční umění
Tradice alchymie u nás panovala už od 14. století, jejím fanouškem byl také císař Karel IV. Příznivce našla i v pražských arcibiskupech Konrádu z Vechty a Albíku z Uničova. Na Mělníku či v Hradci Králové se jí pak věnovala choť Zikmunda, císařovna Barbora. Teprve s Rudolfem II. jí však u nás nastaly skutečné zlaté časy.
Hermes z Německa
Pro svou přízeň vůči učencům byl Rudolf II. nazván Hermes z Německa po vzoru starověkého Herma Trismegista. „Který jako skála magnetická vábil k sobě mistry a učně tajemné vědy této“ uvádí v knize Obrazy u kulturních dějin českých II Josef Svátek. Ke konci 15. století tu tak existují několik hermetických laboratoří, ta knížete Hynka Minsterberského v Kutné Hoře existuje dodnes.
Jakmile nastoupil Rudolf II. v roce 1564 na trůn, figuruje v seznamu dvořanů i několik „destilátor“, což byl tehdejší termín pro alchymisty. Jeho zmíněný osobní lékař byl pověřen přezkoušením všech alchymistů, kteří dorazí, sloužil i jako jakýsi ministr pro vědu. Byl považován za nejvýraznější a nejvýznamnější vědeckou osobu své doby.
Dnes jen střípky
Rudolf II. jako alchymista žil a byl tak i pochován. Z jeho časů zůstalo v Praze jen několik střípků, například zlaté koule a špice na věžičkách a zvonicích. Duchovní zlatou Prahu tak postupně ohlodal zub času, hlavně komunisticko-materialistický režim. Umění bylo většinou odneseno Švédy. Zmizelo bohatství duchovní i materiální, vytratil se i duch oné doby.
Ve zlaté uličce na Hradčanech čas skoro ani nemíjí
Chceš-li žít pět set let, všeho nech, dej se na alchymii
Až se ten velký zázrak stane, vyprchá zlato našich řek
Buď sbohem, buď sbohem šarlatáne, pozdravuj od nás příští věk
V. Nezval
