Patřila k nejzářivějším tvářím ruského divadla a stala se osudovou ženou dvou velmi vlivných mužů. Zinaida Reich si ve 20. letech minulého století zcela podmanila moskevské publikum a zažívala mimořádný vzestup. Úspěšnou kariéru nadané herečky nakonec ukončila temná politická vražda. Její pohnutý osud dokonale ilustruje drsné praktiky tehdejšího stalinského režimu.
Láska plná zklamání
Dcera železničního inženýra a ruské šlechtičny vstoupila do velkého světa poměrně brzy. Zapojila se do politického dění a našla si místo redaktorky v Petrohradu. Právě v redakci se na jaře roku 1917 seznámila s básníkem Sergejem Jeseninem. Zamilovaná dvojice pak po pár měsících uspořádala svatbu. Rodina se velmi rychle rozrostla o dceru Taťánu a syna Konstantina. Vysněné štěstí pod jednou střechou ovšem dlouho nevydrželo.
Básníkův nezřízený bohémský život rodinnému soužití vůbec neprospíval. Jesenin trávil spoustu času na cestách a ve velkém podléhal alkoholu. O manželku ani malé děti nejevil zájem a Zinaida Reich zůstala na výchovu potomků úplně sama. Vztah bez opory na podzim roku 1921 skončil oficiálním rozvodem. Těžké měsíce po rozchodu překlenula studiem herectví v experimentálních dílnách uznávaného režiséra Vsevoloda Mejercholda.
Hvězda divadelní scény
Zkušený divadelní tvůrce se do své mladé studentky zamiloval. Opustil manželku po pětadvaceti letech společného života a v roce 1922 uspořádal novou svatbu. Bývalý muž se se situací smiřoval velmi těžko a občas se nečekaně dobýval k nim domů za dětmi. Sám nadále vedl sebedestruktivní život plný skandálů ukončený smrtí v leningradském hotelu. Herečka vedle nového partnera naopak rozkvetla a začala naplno objevovat svůj skutečný umělecký talent.
Na prknech manželova divadla debutovala v roce 1924 a zcela přirozeně se vypracovala na hlavní tvář celého souboru. Režisér pro ni tvořil role přímo na míru a ona na jevišti excelovala díky netradičnímu pojetí pohybu. Část kolegů sice hůře nesla přidělování nejlepších partů ředitelově ženě, většina diváků a tehdejších kritiků ovšem její nadání velmi cenila. Z nenápadné studentky se stala sebevědomá umělkyně s pevným místem v moskevských kulturních kruzích.
Ztráta ochrany
Ve 30. letech začalo v Sovětském svazu silně přituhovat a režim potlačoval veškeré moderní umění ve prospěch socialistického realismu. Mejercholdovo experimentální pojetí se rázem ocitlo na černé listině. Herečka se přes silný nátlak nebála ozvat, a dokonce napsala dopis samotnému Stalinovi s obhajobou manželovy práce. Státní moc na nic nečekala a na začátku roku 1938 slavné divadlo nadobro zavřela.
Zásah tajné policie
Tajná policie na konci června 1939 Mejercholda zatkla s obviněním ze špionáže. Herečka tak zůstala v moskevském bytě sama. Děti osudnou noc v polovině července naštěstí prozřetelně poslala k rodině. Kolem čtvrté hodiny ranní do bytu vnikli dva neznámí útočníci a zasadili jí sedmnáct bodných ran. Úřady celou věc prezentovaly jako obyčejnou loupež. Z bytu ovšem nezmizely žádné cennosti a vyšetřování úřady velmi rychle zametly pod koberec.
Zatčený Vsevolod Mejerchold se ke špionáži přiznal po silném mučení. Popravčí četa ho zastřelila v únoru následujícího roku. Zinaida Reich našla místo posledního odpočinku nedaleko hrobu svého prvního manžela Sergeje Jesenina. Krásný moskevský byt nenechal stát dlouho prázdný a příhodně se do něj nastěhoval osobní řidič tehdejšího šéfa tajné policie Lavrentije Beriji.
