Ruský fyzik Anatolij Petrovič Bugorskij nedávno oslavil 84. narozeniny v kruhu své rodiny. Jeho osud přitom připomíná spíše scénář hodně divokého filmu o hazardování s lidským zdravím. V létě roku 1978 mu přímo středem hlavy proletěl protonový paprsek z urychlovače částic. Zničující dávka radiace ho měla podle tehdejších znalostí medicíny zabít během několika málo dnů.
Selhání bezpečnostních systémů
Běžný letní den 13. července 1978 se pro tehdy mladého výzkumníka změnil v naprostý zlom. Vydal se do podzemí zkontrolovat porouchané zařízení na urychlovači U-70 v Protvinu nedaleko Moskvy a naklonil se do dráhy svazku. Ochranné systémy měly v takové situaci provoz okamžitě zastavit a zamezit vstupu člověka do nebezpečné zóny. Tentokrát mechanismy v ten nejkritičtější moment selhaly a zařízení zůstalo plně v provozu.
Do zadní části hlavy mu narazil paprsek urychlených protonů o průměru 2 milimetry letící rychlostí blížící se rychlosti světla. Prošel mozkem a po zničení levého středního ucha vyletěl ven levou nosní dírkou. Zasažený muž vnímal v oné zlomkové vteřině pouze nečekaný záblesk světla jasnější než 1000 sluncí. Nepříjemnou fyzickou bolest tehdy vůbec necítil a zpočátku nepociťoval ani žádné jiné akutní zdravotní komplikace.
Návrat domů bez volání o pomoc
Místo okamžitého hledání lékaře tehdy pouze dokončil svou naplánovanou práci a odešel normálně domů. O události se nikomu slovem nezmínil a před rodinou se snažil tvářit zcela klidně. Ráno se probudil s levou polovinou obličeje oteklou k nepoznání a kůže kolem rány se začínala olupovat. Teprve v tu chvíli vyhledal podnikového lékaře ve výzkumném ústavu a přiznal pravdu o událostech předchozího dne.
Ošetřující personál odhadl lokální dávku radiace na 2000 až 3000 grayů a nechal zraněného ihned převézt na moskevskou kliniku k dalšímu pozorování. Smrtelná hranice se u celotělového ozáření pohybuje kolem pouhých 5 grayů a lékaři tak zapsali jasnou diagnózu. Očekávali masivní selhání organismu spojené s nemocí z ozáření a rychlý konec pacienta. Mozková tkáň v místě zásahu postupně odumírala a experti bedlivě sledovali míru celkového poškození.
Trvalé stopy na obličeji
Bugorskij nakonec přežil hlavně díky extrémně úzkému průřezu svazku letících částic. Extrémní záření zasáhlo jen nepatrný zlomek mozku a zcela minulo životně důležité orgány včetně celého mozkového kmene. Natrvalo ohluchl na levé ucho a všechny zvuky z této strany nahradil trvalý nepříjemný šelest. Levá polovina jeho obličeje navíc kvůli zničeným nervům zcela ochrnula a ztratila veškerou hybnost.
Paralyzované obličejové svaly netvoří vrásky a tato strana tváře působí v porovnání s pravou polovinou výrazně mladším dojmem. Intelektuální schopnosti zůstaly zcela nedotčeny a pacient neztratil nic ze svého logického uvažování. Pociťoval pouze podstatně rychlejší únavu při náročné duševní práci a brzy se přidaly i občasné epileptické záchvaty. O nehodě musel kvůli sovětskému informačnímu embargu mlčet celých 10 let a tajemství sdílel výhradně s experty.
Pokračování ve vědecké dráze
Po 18 měsících náročného zotavování se vrátil zpět do stejného výzkumného ústavu. Úspěšně dokončil doktorské studium a naplno pokračoval ve vědecké práci přímo v centru dění. Později získal místo hlavního koordinátora experimentů na tomtéž urychlovači částic a z aktivní služby odešel až po dosažení 77 let. Nádorové onemocnění spojené s utrpěným ozářením u něj experti nikdy neobjevili a on tak mimořádně úspěšně popřel všechny medicínské predikce.
