Krátce po půlnoci 22. září 1979 zachytil americký satelit nad Indickým oceánem neobvyklý dvojitý záblesk. Oslnivé světlo kdesi mezi Afrikou a Antarktidou okamžitě vyvolalo spoustu otázek v řadách odborníků i vysoce postavených politiků. Událost dodnes známá jako incident Vela zůstává i po desetiletích nevyřešená a vše nasvědčuje tomu, že skrývá přísně utajený jaderný test.
Hledání stop na jižní polokouli
Do té doby zaznamenaly satelity Vela jedenačtyřicet podobných úkazů. Ve všech předchozích případech se vždy potvrdila exploze jaderné zbraně o síle dvou až tří kilotun trinitrotoluenu. Mezinárodní dohody z roku 1963 už ale podobné experimenty v atmosféře i pod vodou přísně zakazovaly. Americké vojenské velení proto na nic nečekalo a bleskově rozjelo masivní pátrání napříč celou jižní polokoulí.
Letectvo provedlo pětadvacet pozorovacích letů s cílem odebrat vzorky ovzduší pro analýzu radioaktivity. Odborníci souběžně zkoumali modely proudění větrů z oblasti nedaleko ostrovů Prince Edwarda. Pozemní observatoř Arecibo v Portoriku navíc zachytila neobvyklou ionosférickou vlnu putující atmosférou.
Zásadní zjištění přišlo nakonec až z daleké Austrálie. Ovce ve státech Victoria a Tasmánie měly krátce po události v těle zvýšenou hladinu jodu 131, což běžně vzniká právě při jaderném štěpení.
Podezření míří na dva spojence
Pozornost zpravodajských analytiků se bleskově stočila k Jihoafrické republice a Izraeli. Jihoafrická vláda vlastnila opuštěné ostrovy nedaleko místa záblesku a velmi se obávala invaze kubánských sil do sousední Angoly. Úspěšný vývoj ničivé zbraně by pro ni znamenal silnou strategickou výhodu. Zpravodajci ovšem dobře věděli o problémech tamního programu s nedostatkem obohaceného uranu.
Vyšetřovatelka Jessica Mathews se už dříve zabývala podezřením z úniku jaderného materiálu z amerického závodu NUMEC do rukou cizí mocnosti. Společná operace obou zmíněných států se z tohoto pohledu nabízela jako nejlogičtější vysvětlení celé krizové situace.
„Mezi našimi odborníky sílí stále pevnější přesvědčení, že pokusný jaderný výbuch poblíž jižního pobřeží Afriky provedli skutečně Izraelci,“ poznamenal si tehdejší americký prezident Jimmy Carter ve svých pamětech.
Kompromisní vysvětlení a utajené zprávy
Americká administrativa ustavila speciální odbornou komisi pod vedením profesora Jacka Ruiny z technologického institutu MIT. Skupina složená z předních akademiků dostala za úkol podrobně celou událost vyšetřit.
Závěrečná zpráva označila za nejpravděpodobnější příčinu srážku amerického satelitu s malým meteoritem. Ústřední zpravodajská služba i Námořní výzkumná laboratoř s tímto hodnocením ostře nesouhlasily.
Američtí námořníci vypracovali rozsáhlou třistastránkovou studii plnou hydroakustických dat potvrzujících explozi v oceánu. Zúčastnění experti dodnes naznačují úmyslnou snahu tehdejších vládních úředníků celou záležitost zamaskovat. Potvrzení neohlášeného jaderného testu by tehdy vyvolalo mezinárodní krizi a poškodilo diplomatické vztahy s klíčovými partnery.
Novinář Dan Raviv o údajném společném testu v roce 1980 přesto informoval diváky televizní stanice CBS News a obratem ztratil na Blízkém východě novinářskou akreditaci. Žádný stát na světě se k záblesku nad Indickým oceánem dodnes oficiálně nepřihlásil.
