Francouzský král Karel VI. se zapsal do historie svými obavami o vlastní bezpečnost. Místo běžných starostí o obranu říše totiž tento panovník trpěl utkvělou představou o křehkosti svého těla. Kvůli svému přesvědčení nosil speciálně vyztužené oblečení a zavedl na dvoře velmi přísná pravidla pro osobní kontakt.
Nepoznaný v podhradí
Karel VI. usedl na francouzský trůn už ve svých dvanácti letech a zpočátku za něj vládli tři jeho strýcové. Ti mu o několik let později vybrali za manželku dceru bavorského vévody Isabelu. Panovník si před sňatkem vymínil netradiční podmínku a chtěl svou budoucí choť nejprve vidět nahou. Manželství uzavřeli v roce 1385.
Poddaní z nové královny neměli velkou radost a brzy ji překřtili nevybíravou přezdívkou prasnice. Lidem vadil její vzhled i neschopnost naučit se plynule francouzsky. Karel se jednoho dne vydal v převleku mezi prostý lid a chtěl zjistit skutečné nálady obyvatelstva.
V podhradí vyslechl mnoho urážek na adresu své manželky a začal rozzlobený zástup napomínat. Lidé svého panovníka v potrhaných šatech nepoznali, považovali ho za provokatéra a následně ho fyzicky napadli. Zpět do paláce se král vrátil silně pobitý.
Osudová výprava do Bretaně
Sklony k psychickým potížím zdědil Karel patrně po své matce Johaně Bourbonské. Zlom v jeho chování přišel ve čtyřiadvaceti letech. V té době zaútočili neznámí pachatelé na králova blízkého přítele Oliviera de Clisson. Ten utržil šedesát ran, útok ale zázrakem přežil.
Panovník okamžitě svolal vojenskou výpravu a vyrazil potrestat viníky do Bretaně. Během pochodu upustilo jedno z pážat s hlasitým břinkotem kopí. Tento náhlý hluk vyvolal u krále nečekaný záchvat paranoie. V přesvědčení o nepřátelském přepadení vytasil meč a na místě usmrtil čtyři rytíře ze svého vlastního doprovodu. Jeho zuřivost zastavili ostatní až ve chvíli, kdy zaútočil na svého mladšího bratra Ludvíka Orleánského.
Ohnivá noc v paláci
O rok později uspořádal dvůr velkolepý maškarní bál na počest sňatku jedné dvorní dámy. Karel se společně s pěti přáteli převlékl za divochy a jejich kostýmy tvořila směs smůly a lněných vláken. Vřeštící tlupa vtrhla do sálu a začala bavit přítomné hosty. Tuto hořlavou kombinaci nešťastnou náhodou zapálil bratr Ludvík přinesenou pochodní.
Většina převlečených mužů uhořela nebo podlehla zraněním v následujících dnech. Jeden ze zúčastněných si zachránil život skokem do škopku se špinavým nádobím. Krále uchránila před plameny vévodkyně z Berry, která na něj pohotově hodila svou těžkou sukni. Tragédie zhoršila královy stavy a začaly se u něj pravidelně střídat hluboké deprese se záchvaty zuřivosti.
Ocelové pruty a léčba šokem
Karel začal postupně nabývat přesvědčení o své skleněné podstatě. Bál se jakéhokoliv pohybu a celé hodiny trávil nehybně v posteli. Měl neustálý strach z roztříštění svého těla na malé kousky. Pro bezpečnější pohyb po paláci si dokonce nechal krejčími do oblečení všít pevné ocelové tyče. Dvořané měli z jeho nařízení přísný zákaz jakéhokoliv osobního kontaktu. „Král někdy věřil, že je ze skla,“ poznamenal papež Pius II. ve své autobiografii.
Jindy zase panovník ztratil paměť, nepoznával svou ženu a vyžadoval oslovení Jiří. Někdy se uchyloval k drastickým trestům a svého sloužícího nechal zašít do pytle a utopit kvůli podezření z pletich s královnou. Královo okolí občas volilo k léčbě velmi svérázné metody. Když se vladař celé měsíce odmítal mýt a zapáchal, vtrhlo k němu do ložnice deset mužů se začerněnými tvářemi. Vyděšený Karel se po tomto šoku okamžitě převlékl.
Ztráta kontroly nad říší
V pozdějších fázích vlády podepisoval zásadní státní dokumenty ve stavu naprosté nepříčetnosti. V roce 1420 stvrdil dohodu v Troyes a za svého nástupce označil anglického krále Jindřicha V. Zcela tak ignoroval práva vlastního syna a právoplatného dědice trůnu. Karel zemřel na podzim roku 1422 ve věku třiapadesáti let na následky infekce.
Lidé ze všech koutů země ale na svého vládce nezanevřeli. Pohřebního průvodu v Paříži se zúčastnilo osmnáct tisíc truchlících občanů. Odkaz panovníka ve speciálně vyztužených šatech zanechal ve francouzských dějinách velmi neobvyklou stopu.
