Rod Habsburků ovládl podstatnou část Evropy a sňatky mezi pokrevními příbuznými měly zaručit udržení moci. Španělský král Karel II. patřil k panovníkům, kteří na tento zvyk krutě doplatili svými zdravotními problémy. Panovníci si vybírali nevěsty z vlastních řad a postupně podepsali ortel nad oběma větvemi slavné dynastie. Historie rodu ukrývá hluboké psychické potíže, fyzické vady i mnoho mimomanželských poměrů.
Daň za udržení moci
Ve španělské linii rodu proběhlo devět vyloženě příbuzenských svazků z celkových jedenácti. Každá další generace nesla těžší břemeno dědičných chorob a úmrtnost v dětském věku strmě stoupala. Filip IV. zplodil se svou vlastní neteří pět dětí, dospělosti se dožily pouze dvě z nich. Markéta Tereza následně porodila tři mrtvé potomky a sama zemřela při čtvrtém porodu.
Karel II. doplatil na genetickou zátěž ze všech nejvíce. S velkou hlavou a křehkou tělesnou konstitucí se postavil na nohy až v šesti letech. Pro silně předsunutou čelist se nedokázal srozumitelně vyjadřovat a špatně přijímal potravu. O těžce nemocného muže pečovala manželka Marie Louisa Orleánská, panovník ovšem potomka nezplodil a ve 38 letech zemřel.
Křehké duševní zdraví
Předpoklady k psychickým potížím vnesla do rodové výbavy Jana (Johana) Šílená. Její geny zasáhly obě části dynastie a podepsaly se na mnoha dalších generacích. Rudolf II. se na sklonku života potýkal s těžkými stavy melancholie a záchvaty zuřivosti. Tyto výkyvy nálad mohla vyvolat i dobově neléčená syfilida.
Velmi tragicky skončil jeho levoboček Julius Caesar d’Austria. Mladý muž v naprosté nepříčetnosti usmrtil svou milenku. Rakouskou linii zachránila až Marie Terezie. Sňatkem s Františkem I. Štěpánem přivedla do rodiny novou krev, porodila šestnáct dětí a jedenáct z nich zdárně dospělo.
Vášeň v císařských ložnicích
Sňatky plnily politický účel a členové rodu hledali city v cizích náručích. Zikmund Tyrolský trávil čas s mnoha ženami a údajně zplodil padesát nemanželských potomků. Maxmilián I. svou první ženu hluboce miloval, po její smrti při lovu se ovšem naplno oddal milostným dobrodružstvím. Druhé manželství uzavřel pro peníze a zplodil desítky dětí mimo manželské lože.
Císař Leopold II. udržoval nespočet poměrů s italskou šlechtou. Jeho velkou láskou se stala florentská tanečnice Livia Raimondiová, které nechal postavit přepychový palác. Panovník po pouhých dvou letech na trůnu náhle zemřel na zápal plic. Lidé si tehdy začali šuškat o pomstě zhrzené milenky pomocí jedu.
Útěk od rodiny a staré kletby
Některé ženy rodinná pravidla zcela odmítly a zvolily vlastní cestu. Luisa Saská opustila svého manžela kvůli učiteli vlastních dětí a utekla od saského dvora. Později porodila dceru, manžel souhlasil s neobvyklým rozvodem a císařský dvůr jí zakázal užívat rodové jméno. Bývalá šlechtična zemřela v nuzných podmínkách v Bruselu.
Historii rodiny provázejí také vyprávění o dávném prokletí. Matka popraveného maďarského povstalce Michaela Károlyiho popřála Františku Josefu I. naprostou zkázu a zatracení všech dětí. Následné roky přinesly monarchii krutou sérii tragédií. Atentátníci usmrtili císařovnu Alžbětu Bavorskou i synovce Františka Ferdinanda d’Este a syn Rudolf dobrovolně ukončil svůj život.
