Předlohou pro proslulý román Daniela Defoea se stal skotský navigátor Alexander Selkirk. Na opuštěném tichomořském ostrově prožil v úplné izolaci čtyři roky a čtyři měsíce. Z původně nedisciplinovaného mořeplavce se v divoké přírodě stal vynalézavý trosečník, který dokázal přežít díky lovu zdivočelých koz a ochočení ostrovních koček.
Záchrana zarostlého trosečníka
Dne 2. února 1709 zakotvila britská plachetnice Duke u neobydleného ostrova Más a Tierra v souostroví Juana Fernándeze. Kapitán Woodes Rogers chtěl původně pouze doplnit zásoby sladké vody. Muži vyslaní ve člunu na břeh však objevili člověka oděného do kozích kůží. Nalezený muž podle pozdějších záznamů zachránců připomínal zarostlé zvíře a po letech o samotě téměř zapomněl mluvit.
Vysazený námořník Alexander Selkirk nabídl příchozím britským námořníkům jídlo a následně jim vylíčil svůj osud. Na palubě lodi Duke působil jako navigátor William Dampier, pod jehož velením Selkirk o několik let dříve opustil Evropu. Nalezený muž svými loveckými dovednostmi záhy pomohl obnovit zdraví posádky, která trpěla kurdějemi.
Neshody se skotskou rodinou
Budoucí trosečník se narodil v roce 1676 ve skotské rybářské vesnici Lower Largo do rodiny ševce a koželuha. Původně nesl rodinné příjmení Selcraig. Z církevních záznamů vyplývá, že od mládí přitahoval problémy. V roce 1693 se nedostavil k projednání svého nevhodného chování v kostele, protože odplul na moře. Znovu na sebe upozornil v roce 1701, kdy kvůli žertu se slanou vodou fyzicky napadl svého bratra Andrewa. Do následné potyčky se postupně zapojil i jeho otec a švagrová, které Selkirk rovněž zbil.
Za opakované prohřešky musel slíbit nápravu před místním kostelním shromážděním. Brzy poté zvolil dráhu korzára a v roce 1703 se přidal k soukromé výpravě zmíněného Williama Dampiera k břehům Jižní Ameriky. Expedice měla oprávnění útočit na nepřátelská plavidla během války o španělské dědictví. Selkirk nastoupil jako navigátor na menší doprovodnou loď Cinque Ports.
Dobrovolný odchod z paluby
Podmínky na lodi se rychle zhoršovaly. Plavidlo se potýkalo s průsaky vody a po smrti původního kapitána převzal velení Thomas Stradling, se kterým měl skotský navigátor napjaté vztahy. V září 1704 zakotvila proděravělá loď plná červů u ostrova Más a Tierra. Námořníci tehdy museli odčerpávat vodu bez přestání.
Po měsíci oprav zavelel kapitán Stradling k další plavbě. Selkirk ale plavidlo považoval za životu nebezpečné a odmítl na něj nastoupit. Věřil, že poškozená loď se na otevřeném oceánu potopí. Vyzval i ostatní námořníky, aby zůstali na pevnině, nikdo z nich se však k němu nepřidal. Kapitán jeho rozhodnutí přijal a zanechal ho na břehu s mušketou, střelným prachem, sekerou, nožem, hrncem, zásobou tabáku a Biblí. Selkirk si svůj krok brzy rozmyslel a žádal o návrat na palubu, Stradling to ovšem nedovolil.
Zlomený nůž a divoké kočky
Skotský mořeplavec zpočátku trpěl těžkými depresemi a zdržoval se pouze na pobřeží, kde se živil humry. Teprve množství hlučných lachtanů v období páření ho donutilo přesunout se do vnitrozemí. Z větví pepřovců si postavil dvě chýše. Jednu využíval na spaní a druhou na vaření. Živil se masem a mlékem divokých koz, které na ostrov dříve přivezli jiní námořníci. Stravu doplňoval divokým tuřínem a palmovým zelím.
Když se mu zlomil nůž, vykoval si z obručí odhozených sudů nový. Zásoby střelného prachu se postupně tenčily, takže se Selkirk naučil chytat zvěř holýma rukama. Při jednom z lovů se zřítil z útesu a ležel den v bezvědomí, přičemž ho před zlomením páteře zachránil dopad na ulovené zvíře. V noci ho obtěžovaly všudypřítomné krysy. Trosečník proto na ostrově zdomácněl divoké kočky, které hlodavce odháněly.
Když se mu původní šaty rozpadly, ušil si pomocí hřebíku nové oblečení z kozích kůží. Nohy se mu chůzí naboso natolik zocelily, že obuv už nepotřeboval. Oheň musel navíc ukrývat za zástěnou před španělskými námořníky z lodí, jež u ostrova dvakrát zakotvily, aby se vyhnul zajetí.
Návrat do civilizace
Na palubě záchranné lodi Duke se Selkirk od Williama Dampiera dozvěděl, že jeho odhad technického stavu lodi Cinque Ports byl přesný. Plavidlo se krátce po odplutí od ostrova potopilo a přeživší námořníci skončili ve španělském vězení. Zachráněný Skot se do vlasti vrátil na podzim 1711. Získal bohatý podíl z korzárské kořisti a stal se veřejně známou osobností.
Pobyt v civilizaci mu však přinášel zklamání, takže si na zahradě rodinného domu vytvořil úkryt podobný jeskyni a propadl alkoholu. Osud skotského námořníka literárně zpracoval Daniel Defoe v románu z roku 1719. Sám Selkirk se dvakrát oženil a následně vstoupil do královského námořnictva. V prosinci 1721 zemřel na žlutou zimnici u pobřeží západní Afriky a posádka jeho tělo pohřbila do moře.
