Řidiči projíždějící po dálnici D1 nedaleko obce Lesní Hluboké denně míjejí devět velkých dřevěných křížů. Tyto mohutné monumenty na sto šedesátém osmém kilometru připomínají hromadnou vraždu z roku 1540. Zhrzený milenec tam podle staleté legendy chladnokrevně popravil nevěstu, její rodinu i samotného ženicha. Temný příběh přitahuje pozornost dodnes.
Láska zaplacená krví
Příběh starý bezmála pět set let vypráví o bohatém uherském kupci Veleslavovi. Toho z těžké nemoci vyléčila sličná dcera místního sedláka jménem Johanka. Mladý pár si přísahal věrnost a zamilovaný muž odjel do světa vydělat peníze na honosnou svatbu. Dívka po dlouhém čekání podlehla vytrvalému nátlaku svých rodičů a souhlasila se sňatkem s mnohem bohatším nápadníkem z nedaleké vesnice.
Odvrhnutý kupec se o velké zradě dozvěděl včas a v alkoholovém opojení naplánoval neuvěřitelně krutou pomstu. Spolu se zfanatizovaným místním myslivcem si v hlubokých lesích počkali na slavnostní svatební průvod vracející se z kostela ve Velké Bíteši. Oba si připravili střelné zbraně a ukryli se v neprostupné houštině nedaleko prašné cesty.
Poprava u cesty
Salva z historických zbraní následně ukončila životy sedmi nevinných lidí. Útočník Veleslav se po hrůzném činu obrátil proti svému komplicovi, na místě ho zastřelil, a nakonec obrátil hlaveň pušky proti sobě. Na zablácené cestě zůstalo ležet celkem devět mrtvých těl.
Benediktinští mniši z Rajhradu vzápětí nechali na místě obrovské tragédie vztyčit devět dřevěných křížů. Zvyk jejich pravidelné obnovy se v regionu zachoval dodnes. Obyvatelé okolních obcí těmto legendám pevně věří a kříže s úctou udržují. Celá staletí pak přinášejí na místo činu květiny a zapalují svíčky.
Historické prameny o masakru ovšem tvrdošíjně mlčí. Znalci místní historie zpochybňují samotnou technickou proveditelnost takového rozsáhlého útoku. V šestnáctém století se používaly těžkopádné ládovací předovky zapalované doutnákem. Střelec musel zamířit a dlouze čekat na dohoření doutnáku. Záleželo enormně na vlhkosti vzduchu a procento selhání zbraně bylo vysoké. Dvěma puškami bylo prakticky nemožné postřílet tolik lidí najednou. Místní badatelé se proto kloní k názoru, že pověst vznikla umělým spojením několika nesouvisejících loupežných mordů v okolních hlubokých lesích.
Tajemství ukryté pod zemí
Záhadu umrlčí svatby umocňují překvapivé nálezy místních starousedlíků. Koncem šedesátých let dvacátého století narazili dělníci při rutinních výkopech pro elektrické vedení na skutečné lidské kosti. Pozůstatky podle vzpomínek pamětníků uložil do pytle a schoval ve sklepě tehdejší majitel místního hostince. Kosti se nakonec po dokončení pozemních prací vrátily zpět pod prostřední kříž. Úřady tehdy nález nijak systematicky nezdokumentovaly a nezachovaly se o něm oficiální záznamy.
Ztracené kosterní pozůstatky lákají i pozornost televizních štábů a profesionálních archeologů z Brna. Odborníci před časem důkladně prozkoumali půdu u křížů pomocí speciálního georadaru. Přístroje schopné mapovat anomálie až do hloubky tří metrů odhalily hluboko v zemi pouze ztrouchnivělé základy starších dřevěných sloupů. Po lidských ostatcích nezůstala pod zemí absolutně žádná hmatatelná stopa.
Absence lidských kostí má celkem logické vysvětlení a úzce souvisí s překotným budováním dopravní infrastruktury. Těžké bagry a výkonná technika při opakovaných stavebních úpravách širokého okolí dálnice D1 pravděpodobně staré historické vrstvy nenávratně zničily. Lžíce obřích rypadel během osmdesátých a devadesátých let nabraly hlínu i s ostatky a odvezly celý obsah pryč. Zbytky těl tak zmizely pod vrstvami betonu a asfaltu na neznámých skládkách.
Památka žije dál
Navzdory chybějícím fyzickým důkazům žije legenda o dávné a krvavé tragédii v lidech dál vlastním životem. Lidé z okolí běžně pokládají ke křížům květiny a uctívají tak památku obětí umrlčí svatby. Stovky let starý příběh vyvolává hluboký respekt u místních obyvatel i kolemjdoucích.
