V dubnu 1973 vjely na pravý břeh Dunaje první bagry a začaly navždy přepisovat mapu slovenské metropole. Odstartovala tím stavba největšího středoevropského sídliště, od jehož počátků právě uplynulo třiapadesát let. Z původní klidné vesnice Petržalka lemované meruňkovými sady vyrostl masivní betonový komplex pro více než sto tisíc lidí. Toto specifické město ve městě v sobě dodnes ukrývá nečekané historické i přírodní paradoxy, které stojí za pozornost.
Z bunkrů rovnou do panelu
Lokalita dnešního sídliště měla původně sloužit úplně jiným účelům a s civilním bydlením se tady vůbec nepočítalo. V předválečných třicátých letech tu generál Josef Šnejdárek nařídil vybudovat vojenskou obrannou linii proti hrozícímu útoku nacistického Německa. Dělníci tehdy odvedli tvrdou práci a v rovinatém terénu odlévali přes dvacet těžkých železobetonových pevnůstek.
Historie ovšem nabrala jiný směr, Mnichovská dohoda celé území přiklepla rovnou Adolfu Hitlerovi a propracované československé plány rázem padly. Dnes tuto napjatou epochu připomíná už jen zrekonstruovaný obří bunkr BS-8.
Po skončení války se oblast vrátila státu a funkcionáři začali kreslit novou utopickou vizi. Potřebovali rychle ubytovat masy dělníků a volná půda u řeky nabízela ideální prostor. V šedesátých letech tu proběhla mezinárodní architektonická soutěž, porota ovšem žádný ze zaslaných návrhů neocenila prvním místem. Finální podobu stomilionového projektu nakonec rýsovali tuzemští urbanisté. Ti vzali vybrané střípky ze zahraničních nápadů a napasovali je do tvrdých socialistických tabulek.
Bláto jako hudební kulisa
Samotná hrubá výstavba odstartovala naplno na jaře roku 1973 a proměnila břeh Dunaje v jedno obrovské rumiště. První nájemníci odemykali čerstvě zkolaudované byty na Romanově ulici o čtyři roky později. Začátky v novém domově tehdy připomínaly spíše tábor pro přežití. Lidem chyběly obchody, funkční silnice i zeleň. Dětští lékaři běžně ordinovali v nevybavených bytech a pacienti čekali na ošetření na úzkých schodech plných prachu a hluku z okolních strojů.
Syrová atmosféra rozestavěného sídliště přesto silně přitahovala umělce. Slovenská hudební scéna v čele s hudebníky jako Miro Žbirka nebo Richard Müller sem v osmdesátých letech jezdila točit videoklipy přímo mezi odstavené náklaďáky a hromady písku. Po sametové revoluci se do Petržalky přijel podívat tehdejší prezident Václav Havel a nekonečnou hradbu šedivých bloků trefně označil za králíkárnu. Místní bratislavští politici z tohoto upřímného hodnocení radost neměli a výrok se zapsal do dějin.
Bobři pod okny mrakodrapu
Dnešní podoba celé čtvrti nabízí silné vizuální kontrasty. Výraznou dominantou oblasti zůstává čtyřiadvacetipatrová budova Technopolu, která v nedávné minulosti získala temnou pověst v přímé souvislosti s kriminálními kauzami podnikatele Mariána Kočnera a novináře Jána Kuciaka. Přímo pod touto chladnou stavbou se ovšem rozkládá překvapivě bohatý kus divoké přírody. Slepé rameno Dunaje tvoří přirozený domov pro ohrožené druhy obojživelníků a do zdejších klidných vod se natrvalo usadila i kolonie chráněných bobrů.
Milovníci historie a zeleně oceňují rozlehlý Sad Janka Kráľa. Nejstarší veřejný park ve střední Evropě ukrývá ve svém středu původní gotickou věž, kterou sem stavbaři přenesli z františkánského kostela. Cestičky v parku zdobí dvanáct originálních kamenných soch představujících jednotlivá znamení zvěrokruhu. Obávaná betonová džungle se za třiapadesát let své existence proměnila k nepoznání a dnes úspěšně kombinuje hustou panelovou zástavbu s lužními lesy a průzračnými jezery.
