Odchod do penze dnes znamená pro většinu lidí zasloužený odpočinek po letech práce. Po únoru 1948 ale komunistický stát proměnil obyčejné starobní důchody ve zbraň. Peníze na stáří se staly štědrou odměnou pro oddané příznivce, a naopak tvrdým trestem pro všechny nepohodlné občany. O výši částky nově rozhodovala výhradně stranická knížka a správný původ.
Zrušení úspor a nová pravidla
Lidé si za první republiky zvykli na promyšlené sociální pojištění. Stát garantoval osmihodinovou pracovní dobu a mnozí zaměstnanci měli nárok na placenou dovolenou i podporu v nezaměstnanosti. Po válce politici plánovali systém sjednotit pro všechny vrstvy obyvatelstva. Nový režim ale západní principy striktně odmítl a zavedl vlastní pravidla po vzoru Sovětského svazu. Pojem sociální pojištění z úředního slovníku úplně zmizel a o rozdělování peněz začal rozhodovat výhradně státní aparát.
Ztráta peněz pro dřívější elity
Nová vláda zrušila závislost penze na odpracovaných letech a zaplaceném pojistném. Úředníci začali posuzovat lidi podle jejich vztahu k budování socialismu a rozdělili společnost na dělníky a takzvané vykořisťovatele. V dubnu 1953 vyšlo vládní nařízení o plošném snížení důchodů všem zástupcům dřívějšího politického i hospodářského zřízení. Stát tak cíleně připravil o prostředky k životu bývalé podnikatele a továrníky. Toto opatření tvrdě dopadlo i na jejich manželky a další rodinné příslušníky.
Smutný osud Karla Engliše
Velký pád zažil bývalý ministr a guvernér národní banky Karel Engliš. Jedna z nejvýraznějších postav předválečné ekonomiky dostala na stáří k přežití jen naprosté minimum. Bývalé elity měly v té době často podlomené zdraví a trápil je vysoký věk. Režim jim už předtím zabavil domy a tvrdá měnová reforma je připravila o celoživotní úspory. Zásadně osekaný důchod znamenal další krok k jejich naprostému vyčlenění ze společnosti.
Štědré odměny pro vyvolené
Zcela opačný přístup zvolil stát u svých věrných pomocníků. Vedení zavedlo osobní příplatky za mimořádné zásluhy v boji za věc dělnické třídy. Výši těchto speciálních rent neurčovaly žádné tabulky a o přidělení peněz rozhodovaly výhradně stranické orgány. Tyto vysoké důchody sloužily jako doživotní odměna za poslušnost a loajalitu k vládnoucí straně. Tato praxe odměňování vybraných jedinců pokračovala v podstatě až do konce osmdesátých let.
Rentu brala i dcera prezidenta
Během normalizace už stát netrestal celé společenské vrstvy, ale zaměřil se na jednotlivce. Penze se úmyslně krátily reformním komunistům a dalším nepohodlným osobám. Seznam příjemců luxusních rent se naopak neustále rozšiřoval a těsně před revolucí čítal kolem deseti tisíc jmen. Speciální osobní důchod tak ještě v roce 1989 pobírala dcera Klementa Gottwalda Marta Gottwaldová.
