Dubnová havárie černobylské jaderné elektrárny v roce 1986 vyhnala z domovů desítky tisíc rodin. Obyvatelka zasažené oblasti Hanna Zavorotyna zakázanou zónu navzdory obrovskému zdravotnímu riziku nikdy trvale neopustila. Spolu s další zhruba stovkou starších žen tvoří komunitu takzvaných samoselů a na zamořené ukrajinské půdě dodnes pěstují plodiny. Uzavřený prostor pro ně představuje jediný skutečný domov.
Návrat na kontaminovanou půdu
Katastrofa čtvrtého reaktoru nastala šestadvacátého dubna v ranních hodinách při nezvládnutém bezpečnostním testu. Výbuch navždy změnil mapu severní Ukrajiny a proměnil celou třicetikilometrovou oblast v pustinu. Úřady tehdy narychlo evakuovaly více než sto padesát tisíc lidí včetně kompletního obyvatelstva nedalekého města Pripjať.
Skupina starších žen se nařízení vzepřela a natrvalo se usadila zpět ve svých původních chalupách. Silné pouto k rodné zemi a hrobům předků u nich jednoduše převážilo nad strachem z neviditelného nebezpečí. Samoselové vyměnili bezpečí moderního světa za tvrdou každodenní dřinu bez telefonního signálu a dodávek zásob.
Život v opuštěných vesnicích vyžaduje naprostou soběstačnost. Obyvatelky se starají o vlastní zahrádky, krmí drůbež a pro vodu pravidelně chodí do venkovních studní. Obyvatelka zóny Maria Šovkuta pečuje o početnou smečku koček po své zesnulé sestře. Valentina Borisovna zase sdílí zchátralý domov s věrnou fenkou Danou. Dříve chovaná hospodářská zvířata dnes v prázdných ulicích střídají divoká prasata, vlci a losi. Vylidněná krajina poskytla zvířatům nečekané útočiště a příroda si bere zpět lidská obydlí.
Varování expertů a radioaktivní úroda
Světově uznávaní lékaři před trvalým pobytem v zamořeném prostředí varují. Profesor Jurij Bandaževskij upozorňuje na obrovské riziko konzumace lokálních potravin plných radionuklidů. Samotní obyvatelé si ze zdravotních dopadů těžkou hlavu nedělají a úřední měření radiace ignorují. Hanna Zavorotyna doma běžně pálí alkohol a s chutí konzumuje syrové vepřové sádlo z vlastního chovu. Její osobní zážitky z hladomorů ve třicátých letech a následné nacistické okupace v ní zanechaly mnohem hlubší stopy strachu než zprávy o kontaminaci přírody.
Uzavřenou venkovskou komunitu tvoří výhradně ženy. Většina manželů zahynula při likvidaci samotné havárie nebo se do oblasti chtěla vyhnout. Veškerá fyzicky náročná práce leží na bedrech místních seniorek. Jejich dospělé děti žijí s vnoučaty daleko mimo zakázanou zónu a návštěvy probíhají velmi zřídka. Dlouhé večery si starousedlíci krátí sledováním televize nebo skládáním satirických básní. Obyvatelé v odlehlých staveních spoléhají čistě na vzájemnou pomoc a občasné návštěvy sousedek.
Ztráta turistů a přísná ostraha
Uzavřená oblast zažila před časem obrovský nápor zvědavců po odvysílání populárního televizního seriálu. Průvodci vozili návštěvníky na bezpečná místa a dbali na přísná pravidla pohybu. Do zakázaného území pravidelně pronikali hledači vzrušení s touhou zažít postapokalyptickou atmosféru. Ruská invaze tento turistický ruch okamžitě zastavila. Okolí elektrárny se proměnilo v přísně střežený vojenský prostor na hranicích s Běloruskem. Samoselové tuto změnu vnímali naprosto klidně a dál pokračují ve svém zažitém rituálu každodenních povinností.
